PROBUZENÍ K ŽIVOTU

Josef Šimánek

PROBUZENÍ K ŽIVOTU
V pochybné chvíli, když se uzavřela nad bytostí mou předtuch klenba těsná, má duše zsinalá se němou hrůzou chvěla, já k životu jsem probudil se ze sna. Šílený bolestí jsem hleděl do Tvých lící, jak rychle v černou tmu se rozplývají, na celý zjev Tvůj, v prázdno prchajícíprchající, a myšlénky se zastavily v taji. To bylo večer již a srdce mého bití hrozilo na vždy ztichnout každou chvíli. Já zpečetil jsem vše, co poutalo mne k žití, a poslouchal, jak vítr venku kvílí. A cítil jsem pak v srdci rozteskněném, když zaplavil mne žal,žal jak vlna dravá, že bytost má je hrob, kde pod kamenem svět vidin, mládí v prach se rozpadává.