IDEÁL

Josef Šimánek

IDEÁL
Svá křídla k slunci rozepni jen směle, jdi hledat tu, po níž se ti stýská: Jsou sladké naděje, tvé plány stkvělé, a šeptají tvé duši, jak je blízká! Tam, – v bleděmodrý ether, – nad oblaka! prach nesídlí tam, nezříš černé bláto a zlatá svatozář tě vzhůru láká: Jdi zlíbat nohy božství, jež ti svato! A vzlétneš. Plesáš, že jsi dosáh cíle, – vždyť Ideál ti náruč rozevírá! Hrd, shlédneš dolů v pýše ušlechtilé, – – ó, jaký bol tvé srdce náhle svírá? Ta, o níž mněl’s, že nebes říš ji hostí, pod tebou se vleče v kalu, a, povýšený, očištěný cností, proléváš zdrcen hořké slzy žalu...