ŽENA

Josef Šimánek

ŽENA
V korunách cedrů vítr šumí plachplach, vzdech líně vyráží a namáhavě. Spí ticho na visutých zahradách, v něž Semiramis bledá vyšla právě. A ňadra jak dvě vázy z opálu v měsíce záplavě se matně skvějí a dmou se v divých vášní přívalu, jež v krvi vrou jí dneska šíleněji. A pružně, jak had v měkkých pohybech se bok jí vine, něha spí v něm vřelá, a z očí královny svit žhavý šleh, jak zlatá, jedem napuštěná střela. A před pohledem ženy vášnivé a před zločinnou krásou, která září, se v úctě chvěje celé Ninive a kleká ve prach se skloněnou tváří. 27