ZA SVÍTANÍ

Josef Šimánek

ZA SVÍTANÍ
Skulinou roletty svit dotěravý ranního slunce v ložnici se vkrádá, laškuje na Tvém rtu a do záplavy tvých kadeří jak zlatá nitka padá. A měsíce zář bílá ve Tvém snění se zatím ještě vlní, zkolébává průhlednou duši Tvoji v lehké chvění a smavá pohádka vstříc Ti z něj vstává... Jde tichý vzdech Tvůj po pokoji stmělém, v něm reflex dum plá, jež stkal duch Tvůj snivý, co třpytící se muška nad Tvým čelem Ti sedá do vlasů jak opál živý...