PTÁK

Josef Šimánek

PTÁK
V kraj slunce zasvitlo,zasvitlo jak smutek v jeseni. A draperie par se táhla nad ním bílá. Jak neurčitý sen tajemné mlčení rozpjatá křídla ptáka porušila. A byl to divný pták. Usedl na topol a zpíval: Já jsem ten, jenž zdrásal srdce Tvoje. Ač, – nevzal jsem ti moc... Kde ukrýval se bol, to všecko nechal jsem, v Tvé hrudi schováno je! A toho bylo víc, věř, toho bylo víc! To málo sladkého jsem sobě popřál pouze. A ze srdce ti téměř neubylo nic a já jsem ukojen v své nekonečné touze!... „Kdo, ďáble prokletý, tě v ptáka proměnil, a jaké jméno děs před tebou nese v dáli?dáli?“ V tvé vlastní lebce já jsem tebou zrozen byl a tvoje myšlénky mi k nohám drápy daly!“ 11