SAMOTA.

Josef Šimánek

SAMOTA.
Vzduch těžký je a znaveně se plazí v klid letní noci zmrtvělý a němý, kdos černý závoj na mou duši hází, jsem samoten a k smrti smutno je mi. 7 V tmě fatum tajemné že visí, zdá se, zřím skoro bledý obrys obličejeobličeje, jak černý zrak z něj na mne upírá se, do mého srdce frivolně se směje. Má Irido! Kdy, kde Tě opět shlédnu? Je klidná noc, vzduch zmrtvělý a němý, za hvězdou hvězda v duši padá ke dnu, jsem samoten a k smrti smutno je mi...
Básně v knize Sen i skutečnost:
  1. ZE SNA...
  2. SAMOTA.
  3. ZA SVÍTANÍ
  4. SVATEBNÍ
  5. NOČNÍ PÍSEŇ
  6. V SNŮ VLASTECH...
  7. Z EROTIKY MRTVÝCH
  8. PTÁK
  9. IDEÁL
  10. ZÁHADA ŽIVOTA
  11. PROBUZENÍ K ŽIVOTU
  12. MNĚ NĚKDO CIZÍ V SRDCE SÁH...
  13. VZPOMÍNKY
  14. ZÁPAD NA MOŘI
  15. VEČER
  16. PODZIM
  17. JE NOC
  18. NEPOZNANÉ ZNÁMÉ
  19. DUMY
  20. DÍVČÍ TOUHA
  21. POHÁDKA O PRINCEZNĚ
  22. ODJEZD
  23. POHÁDKA DLOUHÉ NOCI
  24. TÉ, KTERÁ NENÍ Z TOHOTO SVĚTA
  25. SEN
  26. ZA SOUMRAKU
  27. SVOU DUŠI K MOJÍ SKLOŇ...
  28. MÁ BLEDÁ LÁSKO...
  29. JARNÍ
  30. POUTNÍK
  31. ŽENA
  32. MENE, THEKEL, UFARSIN
  33. BRUTUS
  34. NA HRADČANECH
  35. RUKOPISŮM KRÁLOVÉDVORSKÉMU A ZELENOHORSKÉMU
  36. SVATOPLUKU ČECHOVI
  37. ZE ZPĚVŮ REVOLUCIONÁŘE
  38. NÁRODU DNEŠKA