TÉ, KTERÁ NENÍ Z TOHOTO SVĚTA
Má paní překrásná a nikdy nedosněná,
ach, nepoznaná mnou a nedotoužená!
Když z dálky zřím Vás jít, má duše žalem sténá
a chvěje v rozkoši se krásou zmámená!
Královno radostí, ó, panovnice smutků,
Vy hvězdo nocí, v nichž sen chví se na růžích,
já ze všech nejhorší a nejčernější skutků,
když spáchán pro Vás byl, hned ctností nazval bych!
Jak vůně omamná, jež večer vystoupila
z kalichu narcissu a spíjí duši, krev,
mně zdá se, paní má, ó, kráso čistá, bílá,
Váš býti subtilní a kouzla plný zjev!
Vy jdete z neznáma. Má touha do neznáma
jak stín jde za Vámi a zbožně hledá Vás:
jen jednou, jedenkrát sese, kráskokrásko, sejít s Váma,
a oči zlíbat Vám, Váš světlý zlíbat vlas!