BALLADA.
Za bílé noci loutny plakaly,
s balkonu šat vlál jako bílý dým,
za bílé noci letěl do dáli
pochmurný rytíř s hledím spuštěným.
Za bílých nocí vadly květiny,
kde rytířův plášť ve vzduchu se mih,
a hvězdy halily se ve stíny
mlh smrtících a krutě mrazivých.
Kam rytířův kůň šlápl kopytem,
smuteční chorál zazněl pod zemí,
a tiché rekviem se neslo snem
i po zahradách mezi růžemi.
A po noci, když začlo svítati,
šat posud s balkonu vlál jako dým,
a ruka neustala mávati
za rytířem do dálky zmizelým.
27
A od východu když v kraj šarlat pad,
zasypal zámek deštěm růží svých,
dál bylo zříti závoj větrem vlát
s vybledlých hnátů o mříž opřených.
28