BALLADA.

Josef Šimánek

BALLADA.
Za bílé noci loutny plakaly, s balkonu šat vlál jako bílý dým, za bílé noci letěl do dáli pochmurný rytíř s hledím spuštěným. Za bílých nocí vadly květiny, kde rytířův plášť ve vzduchu se mih, a hvězdy halily se ve stíny mlh smrtících a krutě mrazivých. Kam rytířův kůň šlápl kopytem, smuteční chorál zazněl pod zemí, a tiché rekviem se neslo snem i po zahradách mezi růžemi. A po noci, když začlo svítati, šat posud s balkonu vlál jako dým, a ruka neustala mávati za rytířem do dálky zmizelým. 27 A od východu když v kraj šarlat pad, zasypal zámek deštěm růží svých, dál bylo zříti závoj větrem vlát s vybledlých hnátů o mříž opřených. 28