SMUTNÝ FAUN.

Josef Šimánek

SMUTNÝ FAUN.
Jak snění nymf noc chví se modravá a luna pluje ke znamení býka. Ve skalách vítr chechtá se a hýká, a réva dozrává. K západu táhne rudá záplava, chlad srdce zmrazuje a do žil vniká. Na bílá ňadra, v kterých touha vzlyká, vzpomínka hoří v duši krvavá. Svou volám milenku, jež lásky mé se bála; a posměch divoký mi vrací les i skála, co pyšných vášní květ v dnů šedi zhasíná. Bůh osamělý, jenž chtěl lásku ženy, svůj křičí smutek ve kraj zamlžený a po prvé své božství proklíná. 60