ATHÉŇANKA S LABUTÍ.

Josef Šimánek

ATHÉŇANKA S LABUTÍ.
Noc attická se snáší s oblohy, po černých vodách labuť bílá plyne, v mé duši křísí smělé mátohy v rozkoši žhavé, plazivé a líné. Jak hrdě labuť bílá hlavu zvedá, zrak zavírám a prchám do snů sfér. Mně zdá se, že jsem zamyšlená Leda, že v labuti je vtělen Juppiter. Vlas hyacinthový vstříc rozpustím, jak acháty v tůň pramen jeho skane, o velké lásce Olympana sním, vždy smířené a věčně rozhněvané... Již cítím v sobě pohyb labutí!... Vítězný výkřik tisícerých jasů! Je ve mně Bůh v rozkoše dotknutí, – duch Hellady, jenž oplodňuje krásu. 69