STANISLAV DE GUAITA.

Josef Šimánek

STANISLAV DE GUAITA.
Jak k nebi rozprášené hlasy zvonů jsou hvězdy, mystická noc na zem stéká jak rekviem, jež na mrtvého čeká, jenž dosud nepřekročil Acheronu. Kdo překročí jej?... Nemodlím se k nebi, ač proti sobě stát zřím peklo celé. Jdu s ďáblem v zápas v pýše osamělé a cizích zbraní nemám zapotřebí. Rozkoší chvěji se a divě jásám, jak jásá rudý oheň na trojnoži, a kráčím vzhůru k nepoznaným krásám. Rozkoš, jež z ráje ani z pekla není: Markýz de Guaita, rytíř osamění, v zápasu s peklem bez pomoci Boží! 56