V PARKU.

Josef Šimánek

V PARKU.
Vodotrysk šumí na zahradě, a růže voní ve vázách, jak sen, v nějž slunce na západě svůj vdechlo zprůsvitnělý nach. Jasmíny prší do nádrží, kde faun svou nymfu objímá, jež v bílých rukách sen svůj drží s fialkovýma očima. Jasmíny prší s luny disku na obnažená ramena i na drobounké stopy v písku, jež vryla radost bez jména. Bezjmenná radost travou kráčí a nohy noří do rosy, slzami lásky květy smáčí a očekává kohosi... 67 Ó, antiko! – vzdech klesá v trávu, ó, zlatý sne, jenž kvet jsi dřív!... Tu otočil faun kozlí hlavu, na dívku ušklíb se a zív. 68