NÁPIS NA VLASTNÍ PORTRÉT.
Ten, který býval jsem, a jehož dnes již není,
Vás z toho portrétu teď jako přízrak zdravím.
Že v žhavých fantómech jsem míval zalíbení,
sám nyní fantómem a přeludem jsem žhavým.
Až zasníte se kdys nad satyrovou maskou,
mé oči vesele v tvář dívat se Vám budou,
jež plakat uměly jen rozkoší a láskou,
však nikdy bolestí, ni zoufalstvím, ni nudou.
Z nich osud antický k Vám dlouze bude zírat,
jenž stejný úsměv má i v radosti i v muce
a který učí žít a který učí zmírat
s pohárem kypícím a ověnčeným v ruce.
90
OBSAH
Sen v šarlatu7
Holofernes19
Pád pyšných andělů21
Tajemství22
V samotách23
Cikánka24
Ballada27
Smích29
Anděl smrti30
Zasláno31
Don Juan na hřbitově32
V zahradách osudu35
Renaissanční sonet36
Arabská pohádka37
Melancholie38
Vzpomínka39
Adorace40
Hymnus42
Rudá a zlatá42
Romance46
[91]
Zasvěcencům. Jiřímu Hynaisovi49
Evokace Apollonia z Tyany52
Stanislav de Guaita56
K novellám „Oživlé mramory“. Jaromíru Boreckému57
Smutný faun60
Alkibiades61
Memento62
Antické jaro64
Mysterie65
V parku67
Athéňanka s labutí69
V červnu70
Návrat71
V den srpnový74
Závist bohů78
Hymnus ženě80
Matce Přírodě83
Afrodité v jeskyni86
Nápis na vlastnivlastní portrét90
[92]
JOSEF ŠlMÁNEK.
Narozen 16. března r. 1883 v Jindřichově Hradci, kdež i vystudoval gymnasium. Na české universitě v Praze věnoval se moderní filologii a byv r. 1909 povýšen na doktora filosofie, přijal místo tajemníka Českého Zemského Svazu Cizineckého. Nebylo tu však jeho činnosti dosti volného pole, i oddal se úplně žurnalistice. R. 1909–10 redigoval „Pokrokovou revui“, r. 1909 „Jindřichův Hradec svému Sokolstvu“ a „Knihovnu západních literatur“, r. 1911 „Knihovnu pro filosofii, umění a život“, r. 1911–12 „Zrcadlo“, satirickou přílohu „Samostatnosti“, r. 1913 „Týden světem“, velký illustrovaný týdenník.
Knihy veršem: Ve chvílích světlých a temných, Nusle 1902; Sen i skutečnost, Kr. Vinohrady 1905; Entemenova váza. Tragédie v jednom jednání, Kr. Vinohrady 1906; Kapky jedu, Vršovice 1908; Božstva a kulty (s dřevoryty Josefa Váchala), Praha 1910; Putování malého elfa (k dřevorytům Josefa Váchala), Praha 1912.
Knihy próz: Křišťálový pohár. Okkult. novelly, Praha 1908; Háj satyrů. Román, Praha 1915; Oživlé mramory. Novelly, Praha 1916; v tisku: Bratrstvo Smutného zálivu.
Josef Šimánek vychází z české dekadence, jak rozkvetla v letech devadesátých na postupu od Vrchlického k české moderně. S dekadenty tehdejšími souvisí skvělou, vykrouženou formou, výrazem sytým a nádhery milovným, slovem melodicky zrythmisovaným, zálibou v nejvybranějších i nejrafinovanějších požitcích smyslů, sklonem k satanismu. Proti její nachořelosti a morbidnosti staví však jas a rozhořelý intensivní plápol života, jejž může někdy promítati v sen, nejčastěji v exotiku,
[93]
jindy satirovati a posměškem trestati, nikdy však negovati. Na čas hledal smysl jeho v mystice, postoupil odtud k spiritismu a okkultismu, jimiž napial novou strunu mnohozvuké české lyře, ale ulpíti na nich nemohl. Své první knihy, až po „Božstva a kulty“, kritický sám k sobě, škrtá ze své činnosti. Plný, zdravý tep života přitahoval ho stále mocněji k řeckému ideálu, až stal se po Vrchlickém, svém mistru v mnohém ohledu, nejhorlivějším pěvcem hellénismu mezi mladými. Ovšem ne onoho hellénismu v klassické dokonalosti ztrnulého, ani ne onoho bohatýrsky prostého, či nazíráním střízlivě realistického. Nikoli. Nýbrž oné poesie pohanství, jež ztotožňuje se s dechem přírody, dává právo vyžíti se smyslům, a budiž odpuštěno nečasovosti slova, má v sobě mnoho romantického ve svých nymfách, satyrech, Aigipanech, ve svých měsícem zamodralých hájích cypřišových, v úsměvech hetér i v dusném přepychu pitek. Ve svých krajních výběžcích je to pak již přesycené hellénství alexandrinské, jež prošedši prismatem básníkova romantismu, nabývá u něho – rovněž jako vlivem Ronsardovým a Banvillovým kdysi u Vrchlického – hýřivé plnosti renesanční.
Poslední dobou Šimánek obrací se více k románu a novelle. I tam zůstává exotikem, Hellénem i moderně ironickým romantikem, pohanem i mystikem a okkultistou v jedné osobě, který nadto má cosi ze španělské pýchy v postoji, z Poeovy americké vypočítavosti v kombinaci, z Hoffmannovy fantastiky ve vynálezu. Právě to protínání a směšování se různých živlů tvoří zvláštní půvab těchto jeho prací, jichž účin stupňován vybroušeností slohu.
J. B.
[94]
HOVORY BÁSNÍKŮ SV. 3.
Pořádá Jaromír Borecký.
Josef Šimánek:
PROPASTI A PLAMENY.
V úpravě M. Kalába. Vytiskla „Grafia“ v Praze typy Sorbonna.
100 číslovaných a autorem podepsaných výtisků vydáno na tiskovém japanu.
Nákladem F. Topiče v Praze.
1917
E: až; 2007
[95]