I. Snů plachty z purpuru teď větrům rozpínám

Josef Šimánek

I.
Snů plachty z purpuru teď větrům rozpínám
Snů plachty z purpuru teď větrům rozpínám
na vlnách azuru a pěnách mléčné dráhy, vstříc ostrovu, kde kráčí fantom nahý, by used k mramorovým hostinám.
Šum vodotrysků s hudbou splývá tam a asfodely dýší ve vzduch vlahý, kde lásky zpožděné, i ty, jež zkvetly záhy, svěřují tajemství svá mlčelivým tmám. Studánku žulovou tam břečťan obrůstá a nad proudem, hle, Dafnis zkamenělý zmatenou Chloe líbá na ústa. Teď slyš! Strun zvuky šerem proletěly! Mramory vztyčují se pod cypřiši, a slyšíš fléten hlas a cinkot číší. 57