MEMENTO.

Josef Šimánek

MEMENTO.
Zčernalo víno v zlatých číších, mlčení visí na cypřiších, mramory nahotu svou noří v žár pyšný, nad čelem jenž hoří. Již vstaňte, mrtví, z hrobů svých, stín kráčí po růžích. Mlh přízraky se na dům snesly, když hlavy v trikliniích klesly, a vášeň, pro Erebos zralá, svá muka do tmy žalovala. Pochodně skloňte vzdorů svých, stín kráčí po růžích. Vychladly v asfodely rudé ohně, jež v očích vzplály všude, zář luny v ticho zadumané jak s Charónových vesel kane; dnů zašlých zkamenělý smích – stín kráčí po růžích. 62 Vše usnulo. Jen v proudech vína jak v zrcadlech se plíží vina, a vášně hasnou v proudu ztmělém jak lásky hetair pod popelem: již vstaňte, mrtví, z hrobů svých, stín kráčí po růžích! 63