MEMENTO.
Zčernalo víno v zlatých číších,
mlčení visí na cypřiších,
mramory nahotu svou noří
v žár pyšný, nad čelem jenž hoří.
Již vstaňte, mrtví, z hrobů svých,
stín kráčí po růžích.
Mlh přízraky se na dům snesly,
když hlavy v trikliniích klesly,
a vášeň, pro Erebos zralá,
svá muka do tmy žalovala.
Pochodně skloňte vzdorů svých,
stín kráčí po růžích.
Vychladly v asfodely rudé
ohně, jež v očích vzplály všude,
zář luny v ticho zadumané
jak s Charónových vesel kane;
dnů zašlých zkamenělý smích –
stín kráčí po růžích.
62
Vše usnulo. Jen v proudech vína
jak v zrcadlech se plíží vina,
a vášně hasnou v proudu ztmělém
jak lásky hetair pod popelem:
již vstaňte, mrtví, z hrobů svých,
stín kráčí po růžích!
63