II. To život náhle vchází v háje stinné

Josef Šimánek

II.
To život náhle vchází v háje stinné
To život náhle vchází v háje stinné
a v květy růžové se asfodely mění, a Paní snů a božských opojení uléhá v lasturu jak v perleťové kliné.
Do zlatých pohárů proud z amfor plyne, vrcholky platanů jde divné chvění, krev jásá divoce a vášnivě se pění za hudby zřídel, jež se do tmy řine. Dech dráždivý jde z fialkových trsů. A číše, nesoucí tvar lebky i tvar prsu, jak smály by se, když se v úder zvednou. A modrou nocí zlatý měsíc pluje, co bílý mramor v červeň oživuje, a růže mrou a v štíhlých vázách blednou. 58