ANDĚL SMRTI.

Josef Šimánek

ANDĚL SMRTI.
V závoji perlovém a opálovém a s vlasem, jenž jak jantar hořící plápolal zlatě noční vichřicí, se o půlnoci vznášel nad hřbitovem. Tvář jeho byla jako z kamene, jak mlha průsvitný byl jeho šat, a s křídel opojný se chvěl mu chlad, jímž vše kol bylo v snění zmámené. Zvuk houslí tlumený zněl v samotách. Pruh světla zelený se za ním táh jak z křišťálů a ze smaragdů prach. Já zřel, jak s pohledem, jenž sladce mrazí, dlaň noří v hrdlo safírové vázy a květy tuberos v stín hrobů hází. 30