ROMANCE.

Josef Šimánek

ROMANCE.
Šla životem jak rudým snem, a věnec máků divokých jí hořel nad čelem. A vítr nenávistně pral do vzdutých moří, nahých skal, když vyšla v rozbouřenou noc svůj hledat ideál. Nic neměla krom krásy své a tajuplných očí dvé, jež hořely jak berylly do mlhy sychravé. A pomluva a nenávist k ní přišly, zákon slabých číst, a hněv a závist zsinalá z nečistých vzlétly hnízd. 46 Tu úsměv její výše vzlét nad blasfemických ctností svět a úže k ňadrům přitiskla olympský květ. A přešly dny a přišel čas. Šla krajem smrt a děs a mráz. Tenkrát svůj osud potkala, vztyčený nad propastí sráz. Hrom skalou třás a v nebe bil. A blesk se s ohněm zasnoubil, když ve svou náruč sevřela vášnivý cíl. A žhavý meč, jímž archanděl na první lidi kletbu hřměl, byl opět vyrván nebesům a bránu ráje otevřel. 47 Pohanské „Ave“ zaznělo, déšť hvězd jí pršel na čelo, a čtvero křídel duhových v dál k mléčné dráze letělo. 48