ROMANCE.
Šla životem
jak rudým snem,
a věnec máků divokých
jí hořel nad čelem.
A vítr nenávistně pral
do vzdutých moří, nahých skal,
když vyšla v rozbouřenou noc
svůj hledat ideál.
Nic neměla krom krásy své
a tajuplných očí dvé,
jež hořely jak berylly
do mlhy sychravé.
A pomluva a nenávist
k ní přišly, zákon slabých číst,
a hněv a závist zsinalá
z nečistých vzlétly hnízd.
46
Tu úsměv její výše vzlét
nad blasfemických ctností svět
a úže k ňadrům přitiskla
olympský květ.
A přešly dny a přišel čas.
Šla krajem smrt a děs a mráz.
Tenkrát svůj osud potkala,
vztyčený nad propastí sráz.
Hrom skalou třás a v nebe bil.
A blesk se s ohněm zasnoubil,
když ve svou náruč sevřela
vášnivý cíl.
A žhavý meč, jímž archanděl
na první lidi kletbu hřměl,
byl opět vyrván nebesům
a bránu ráje otevřel.
47
Pohanské „Ave“ zaznělo,
déšť hvězd jí pršel na čelo,
a čtvero křídel duhových
v dál k mléčné dráze letělo.
48