Pod nebem z tyrkysu.

Josef Šimánek

Pod nebem z tyrkysu.
V přesladké záři světlých očí Tvých, kde plují sny Tvé zlatých na člunech a o křišťálových kde nadějích Tvá duše zpívá, jata v tichý vzdech, – tam unavený spočinul můj duch a tiše plakal slzy radosti, tož slzy, které, když jsme došli tuch svých cíle, – tichý klid když rozhostí se v mysli naší, – zbožně pláčeme, v mlhavém zříce v dáli obrysu Idoly, pro něž mřem a žijeme, pod nebem čistým, nebem z tyrkysu... [6]