Pod nebem z tyrkysu.
V přesladké záři světlých očí Tvých,
kde plují sny Tvé zlatých na člunech
a o křišťálových kde nadějích
Tvá duše zpívá, jata v tichý vzdech, –
tam unavený spočinul můj duch
a tiše plakal slzy radosti,
tož slzy, které, když jsme došli tuch
svých cíle, – tichý klid když rozhostí
se v mysli naší, – zbožně pláčeme,
v mlhavém zříce v dáli obrysu
Idoly, pro něž mřem a žijeme,
pod nebem čistým, nebem z tyrkysu...
[6]