Ave risus!
Pryč matnou se slzou, jež v měkkých mdlobách zmírá,
dceř otřepaných vzdechů,
ta něžná obluda v změť nervy rozedírá,
co v žilách houstnoucí krev v kalné bláto sbírá
v svém zimomřivém echu.
Tu sílu divokou chci v rozpoutání vítat,
jež hýříc jásá, boří,
když v páry roztaví každičký lkavý citát,
v ní jitro bouřlivé zřím v rudých barvách svítat,
jak z žhoucích mlh se noří.
[14]
A vínem palčivým, v němž vášeň šumíc pění,
spít v nezkrocený Babel
chci city nemocné v rostoucím opojení,
až s břitkým cynismem, jenž chladně v touhách plení,
se zachechtám jak Ďábel!
[15]
OBSAH:
V těch nocích jasných...
Život.
Lilii z Albionu.
Pod nebem z tyrkysu.
Přijď dneska...
Když tichá kráčí noc...
Vidinám.
Při kartách.
Vzpoura.
Hymnus Neronův.
Božství.
Ave risus!
E: až; 2007
[16]