Vidinám.
Ó, vidiny vy s lokty bílými,
vy drahé, božské, stokrát prokleté,
co světel z vašich očí září mi,
v nichž tisíc bledých růží rozkvete!
Je trhám rád za nocí měsíčných,
když Bolest zpívá mojich do zahrad,
však místo rosy vidím v každé z nich
vlastního srdce rudou slzu plát...
[9]