CARPE DIEM
Tu krásnou chvíli chyť, má duše,
již nese život ve svém kalu,
když ku předu se divě řítí,
a která v bahně zablýskne se, třpytí,
než vír ji odnese zas dál...
Vždyť víš, jak všechno rychle hyne
a s věčným tokem splynesplyne,
co život dal.
Jen rozhlédni se kolem sebe,
jsi v zahradě, kde zrají plody
všech stromů, které žeň již dalydaly,
a každá chvíle také je plod zralý,
jejž třeba trhat včas...
Ten pramen, z něhož štěstí pijem,
tě k sobě zve a „carpe diem“
ti zpívá jeho hlas.
48
Proč ohlížet se stále zpátky
a budoucnost chtít znáti předem,
když věčnost krásy lze žít v chvíli,
která je zdrojem radosti a síly
a již se nevrátí?
Chceš ptát se, proč tu marně žijem,
když neslyšíš hlas „carpe diem“
v blažené závrati?
Ta sladká kořist, jež tě láká,
se rozplyne a zmizí ti jak přízrak,
když budeš váhat ještě déle...
Jen vztáhni po ní ruku směle,
dokud se nabízí ti, volá vstříc...
Je život jako řeka dravádravá,
a nevezmeš-li, co ti dává,
pak snad již nedá nic.
49