CESTOU ŽIVOTEM.
R. R.
Znám krásu okamžiku, který míjí,
a nejdražších snů krutou agonii,
v níž zmírá zvolna sladký mládí pel,
znám jedu krůpěj na dně číše blaha
a trny, jimiž poseta má dráha,
i hořkost slz, jichž nikdo neviděl!
Znám nudu, která zmocňuje se v chvíli,
kdy kolem vtip a bujná radost šílí,
a bolest přemáhanou úsměvy,
když tupá všednost na mne s lící hledí
a v srdcích lidských není odpovědi,
ni tepla soucitu a úlevy!
Znám chaos pocitů, jež nitrem víří,
slast mládí, které v bujných touhách hýří,
jak slunce v paprscích když vychází,
znám tichou rozkoš duše nespoutané,
v níž věčný život božským dechem vanevane,
a svatou krásu velkých extasí.
10
Však znám též chvíle ty, kdy v sladké trýzni
mé srdce touhou Tantalovou žízní
po vyschlém zdroji marných radostí
a zapomíná ve svém opojení,
že bolesti jsou, pro něž léku není,
a sny, jež stihla kletba věčnosti.
Ve chvílích těch zas věřím v nové štěstí
a v blahu rozkvetlou jsem ratolestí,
s níž vůně jara v srdce přichází,
jíž drahých vzpomínek jas nedá schnouti,
jež v květné záplavě chce rozepnouti
se k nebes azuru i nad srázy!
11