CESTOU ŽIVOTEM.

CESTOU ŽIVOTEM. R. R.
Znám krásu okamžiku, který míjí, a nejdražších snů krutou agonii, v níž zmírá zvolna sladký mládí pel, znám jedu krůpěj na dně číše blaha a trny, jimiž poseta má dráha, i hořkost slz, jichž nikdo neviděl! Znám nudu, která zmocňuje se v chvíli, kdy kolem vtip a bujná radost šílí, a bolest přemáhanou úsměvy, když tupá všednost na mne s lící hledí a v srdcích lidských není odpovědi, ni tepla soucitu a úlevy! Znám chaos pocitů, jež nitrem víří, slast mládí, které v bujných touhách hýří, jak slunce v paprscích když vychází, znám tichou rozkoš duše nespoutané, v níž věčný život božským dechem vanevane, a svatou krásu velkých extasí. 10 Však znám též chvíle ty, kdy v sladké trýzni mé srdce touhou Tantalovou žízní po vyschlém zdroji marných radostí a zapomíná ve svém opojení, že bolesti jsou, pro něž léku není, a sny, jež stihla kletba věčnosti. Ve chvílích těch zas věřím v nové štěstí a v blahu rozkvetlou jsem ratolestí, s níž vůně jara v srdce přichází, jíž drahých vzpomínek jas nedá schnouti, jež v květné záplavě chce rozepnouti se k nebes azuru i nad srázy! 11