SLEPCI ŽIVOTA.

SLEPCI ŽIVOTA.
Jsme slepci života... My žijem v jedné chvíli a budoucnosti blízké nezříme, – zda láska s rozkoší, či zášť a zhouba schýlí se k nám a přinutí nás, bychom pili jed nebo víno žití, nevíme... Jsou zraky naše sice otevřené, leč vidí jenom všedních věcí klam, – však duhu srdcí, jež se tajně klene jen mezi duše citům rozevřené, kdo vycítí ji, kdo ji uzří sám? Kde cit je vyšší, který vytuší to, že v blízkosti je duše spřízněná? Kdo odhalí, co v hloubi nitra skryto, kdo polituje, kde je druhu líto, a kde se ozve srdcí ozvěna? Jen slepě žijem... Přátelství se ničí (a pravda ta se zřídka objeví!), květ rajské lásky zdeptá se, než vzklíčí, a plány naše jsou tak trpasličí a jsou tak marné citů výlevy! 27 Kde vnitřní zrak? Kde lidský smysl vyšší? Kde pod námi je zaslíbená zem? My slepí jsme... a málokdo z nás slyší, když duše sobě navzájem si dýší, – my slepě, hluše,hluše světem, žitím jdem... 28