VERŠI MŮJ TICHÝ!

VERŠI MŮJ TICHÝ!
Verši můj tichý! V náladách šera lahodně hladíš stesknělý cit, vyléčíš to, co bolelo včera, pro zítřek k práci poskytneš klid, tebou se mohu dovybouřit, verši můj tichý! Verši můj tichý! V tebe se nořím, jakoby v němou ulitu svou, – plujem tak družně k neznámým mořím, k hlubinám klesnem, když vlny rvou, distichem žijem, životem dvou, verši můj tichý! Verši můj tichý! Nepoznal’s pýchy, přítelem jsi jen, milencem mým, vyznávám tobě touhy a hříchy, jak pohnou srdcem rozníceným, v smíření zladí všecko tvůj rým, verši můj tichý! Verši můj tichý! Drsně spíš zazni, silně a vzdorně do činů vel, 5 za prázdná slova skutkové rázní promluvte, by je celý svět zřel! Kéž bys nás ze snů rozburácel, verši můj tichý! Verši můj tichý! Povely tvoje k jednomu cíli svedly by nás, pochodem jedním za svaté boje, – jediným heslem zněl by tvůj hlas, od země k nebi třás by se, třás, verši můj tichý! Verši můj tichý! Neznáš té pýchy, abys dav směle za sebou zdvih, tisíců vzdechy, touhy a hříchy,hříchy abys znal chytit do rytmů svých; údělem je ti, že’s jen můj, tich, verši můj tichý! 6