DEN TEPLA V PODZIMU.

Maryša Šárecká

DEN TEPLA V PODZIMU.
Již mhy se táhnou husté, neprůhledné nad vodami jak rubáš gázový, pod pláštěm svátých listů půda hnědne, a stromy mají odlesk kovový. Zlé mraky tvarů strašidelných zemi by chtěly lépe oči zatlačit, a hejno kavek mává perutěmi tak příšerně, tak smutně v hrobní klid. l oheň pasáčků, jenž v poli doutná, je slabý, aby ohřál ztuhlou zem, jak umíráčkem zvučí větrů loutna v poli a lese zlatem protkaném. Kraj v náladě je smuteční a teskné, rozkladu vůně čiší ze zahrad, však náhle slunce paprsky zas bleskne, své teplo vyzářit chce, vysálat... Tu příroda se zjeví ozdobena v lesk barev halíc lánů pustotu, 41 jak v žáru vášně z Orientu žena, jež zlatem kryje svoji nahotu. A zdá se, že jí snesly lesní víly všech barev látky a všech odstínů, by zazářila v poslední své chvíli, by vyžila své krásy vteřinu. 42