HUDBA LESA.

Maryša Šárecká

HUDBA LESA.
Jak mohutná jest ona symfonie, jíž les a vše, co v hloubi jeho žije, za jitra rosného i soumraku opěvá dary země, krásu žití i slunce, které mocným žárem svítí, když vynoří se z moře oblaků! Ve větvích plných elegických písní, pod nimiž roje mravenců se tísní a tisícerý drobných tvorů rod, lká vítr zvučně hlavní melodii, v níž trylky ptačí písně radost lijí a hmyz svůj bzučí tichý doprovod. V kadencích potůčku ta hudba jásá, v tremolu listů zní, jež bouře střásá, do ticha v allegru hřmí vášnivém, a v rytmů jejích, tónů variaci se základní vždy motiv znovu vrací a zmírá zvolna pianissimem... Když němé ticho kol se rozprostírá a nebe modrou zřítelnicí zírá na smaragd mechu, stromů kořeny, 33 když všechny hlasy všechen hluk se ztiší, že ucho hudbou opojené slyší jen signál kukačky, vzdech ozvěny; Pakpak v nitru zpívá božská melodie, akkordy radostnými srdce bije a v prsou náhle rozkoší se chví, pak nekonečno šeptá sladce duši svou hymnu požehnanou tak, že tuší i v slzách chápe věčná tajemství. 34