ŽIVOT HŘBITOVEM. Když životem jdu, zdá se mi, že kráčím po hřbitově,kde hroby pyšné jsou i jiné skromné, bez ozdob,však věčná zeleň a jas slunce na každém je rově,a v každé duši lidské jeden takový zřím hrob...Jsou hroby tu, jež radostně vždy vzhlížejí se v nebi,vítají návrat zeleně a květů, příchod nových jar,oasy smavé, pod kterými nicota se šklebía rozvírá se propast záhuby, v níž číhá zmar...Jsou hroby zavřené i ty, jež se zas otvírají,by mrtví povstali z nich v bolu znovu zrození,a jiné, nad nimiž vždy zlaté plody ráje zrají,po kterých ruka marně sáhá v sladkém šílení...Jsou hroby, které smějí se a jásají i lkají,však nelze zříti, co se skrývá v jejich hlubinách,kde mrtvoly snů nejdražších se zvolna rozpadají,až posléz v hloubi jejich nehybný jen zbude prach...Co hrobů tu, v nichž sémě radosti vždy znovu hárá,ač pohřbena je v nich již práce naší mrtvá žeň,a které novou nadějí se obrozují z jara,ač zhasla nad nimi již dávno lásky pochodeň!63A zdá se mi, že všichni, ačkoli jdem různým směremsměrem,na hřbitov zbloudíme, kde hroby ty jsou rozsety...Tam s resignací na svá bedra kříže otců berema zříme za sebou vždy mrtvých let svých skelety...Jak často lkali jsme tu jako dítě pro svou hračkupro zašlé kouzlo snů a nadějí, jež ubil spleen,a kolikráte zněly v duši zvuky umíráčku,co slzí padlo sem, jež nezapadly v ničí klín!A u každého hrobu kruté memento je psáno:„Ty, který toužíš stále vznést se v nadpozemskou výš,viz, co tu smutných křídel zlomených je pochováno,a pomni, že jsi prach jen a v prach zas se obrátíš!“64OBSAH: I. Stíny a záře.Verši můj tichý!5Osobní7S Bohem snům9Cestou životem10Mé srdce12Píseň radosti14Na pasece15Mrtvé dny17Umění19 II. Smutky věku.Hrůza23Hrdinové práce25Slepci života27Obrázek v lese29Hudba lesa33Pastel35Večer u moře36Moře zpívá37Modlitba pantheistova39Den tepla v podzimu41Ideál43 III. Motivy hřbitovní.Tvůj stín47Elegie54Hroby v městě57Syn nad hrobem matčiným59Setkání na hřbitově61Život hřbitovem63 65VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA ČESKOU AKADEMIÍ AUTOROVI. E: lp; 2007[66]