VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA.
Když na Štědrý den za dveřmi jak děti
jsme krčili se v blahém čekání,
tu anděly jsme zřeli přicházeti,
jež z nebes bran k nám byli vysláni...
Pak vešli jsme a v světlech stromku zlatých
svých dárků, knížek četli nápisy,
a věci oblité jak paprsky snů svatých
se srdcem plesajícím brali si.
A tolik radosti jsme v nitru měli,
že zdálo se nám, že i andělé
radostně jaksi od nás odcházeli,
když blaho v tváři čtli, jas na čele...
V té velké chvíli posvátného míru,
jenž v srdce vešel z nebeských těch bran,
jsi, otče můj, vždy sedal ke klavíru
a zahrál: „Narodil se Kristus Pán...“
A mnohé změnilo se od té doby,
víc trní život dal než ovoce,
když na cestu nám nasel drahé hroby,
své kouzlo ztratily i Vánoce...
27
Dnes srdce rozjasněné, plné blaha
jich nevítá již v sladkém čekání,
a chladná mysl uvěřiti váhá,
že andělé k nám byli vysláni...
U stolu sedíme a vzpomínáme,
v duši i všude kolem teskno je...
Vždy kouzlo jakés hledáme, jež klame,
však není ho tu, v stěnách pokoje...
Tu, otče můj, jsi sedl ke klavíru
a zahrál: „Narodil se Kristus Pán...“
A je nám zase v oné chvíli míru,
jak by šli andělé k nám z nebes bran...
28