VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA.

VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA.
Když na Štědrý den za dveřmi jak děti jsme krčili se v blahém čekání, tu anděly jsme zřeli přicházeti, jež z nebes bran k nám byli vysláni... Pak vešli jsme a v světlech stromku zlatých svých dárků, knížek četli nápisy, a věci oblité jak paprsky snů svatých se srdcem plesajícím brali si. A tolik radosti jsme v nitru měli, že zdálo se nám, že i andělé radostně jaksi od nás odcházeli, když blaho v tváři čtli, jas na čele... V té velké chvíli posvátného míru, jenž v srdce vešel z nebeských těch bran, jsi, otče můj, vždy sedal ke klavíru a zahrál: „Narodil se Kristus Pán...“ A mnohé změnilo se od té doby, víc trní život dal než ovoce, když na cestu nám nasel drahé hroby, své kouzlo ztratily i Vánoce... 27 Dnes srdce rozjasněné, plné blaha jich nevítá již v sladkém čekání, a chladná mysl uvěřiti váhá, že andělé k nám byli vysláni... U stolu sedíme a vzpomínáme, v duši i všude kolem teskno je... Vždy kouzlo jakés hledáme, jež klame, však není ho tu, v stěnách pokoje... Tu, otče můj, jsi sedl ke klavíru a zahrál: „Narodil se Kristus Pán...“ A je nám zase v oné chvíli míru, jak by šli andělé k nám z nebes bran... 28