ŠÁRECKÝ KOSTELÍČEK.

Maryša Šárecká

ŠÁRECKÝ KOSTELÍČEK. (Strýci Jaroslavu Proškovi).
Když jsem jako dítě z dáli k němu spěla s duší plnou snů, těch sladkých hříček, bylo mi, jak s výše stavba osamělá tajemně by vstříc mi pohlížela, Šárecký ten kostelíček. Bylo mi, jak radostí by mojí jásal, šeptal slova tichých modlitbiček, se mnou lkal a zase žaly z duše střásal, a mé tužby pyšné světu hlásal Šárecký ten kostelíček. Rozuměl’s mým tužbám snad, znal citů příval, srdce mého kvas, žár v dětském líčku, když jsi zrakem kamenným se v tvář mi díval, jak by život tvůj s mým náhle splýval, Šárecký ty kostelíčku? Když jsem s jarem v duši proti tobě stála, a tys vítal mne tam na vršíčku, zda ta stará stavba tvoje nežehnala snům, jež tiše jsem jí sdělovala, Šárecký ty kostelíčku? 38 Od té doby žene mne cos ku tvé stráni, bych ti pověděla za chviličku vše, co duši tísní, blaží, svírá, raní, a vždy jdu si pro tvé požehnání, Šárecký ty kostelíčku! 39
Básně v knize Vůně domova:
  1. VĚNOVÁNÍ.
  2. OTCI.
  3. MATCE.
  4. VZPOMÍNKY.
  5. VŮNĚ DOMOVA.
  6. VZÁCNÁ NÁVŠTĚVA.
  7. VRANÍ OKO.
  8. PRABABIČKA.
  9. TETĚ BĚLE HORSKÉ.
  10. DRUŽIČKA.
  11. MODLITBIČKY.
  12. SEN ŠKOLAČKY.
  13. VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA.
  14. LOUTKY.
  15. STARÉ PODOBIZNY.
  16. DĚTSTVÍ.
  17. O PRVNÍM POLIBKU.
  18. ŠÁRECKÝ KOSTELÍČEK.
  19. DOMY.
  20. DĚDICTVÍ RODU.
  21. PŘÍBRAM.
  22. HROBY PŘEDKŮ.
  23. POHLED ZPĚT.
  24. SRDCE DÍTĚTE.
  25. MÉ MLÁDÍ.
  26. KLEKÁNÍ.