ARISTOMENES.

Eiry skalnaté pán Spartských množství jenž sklátil(Na) v chmurný Erebu stín při vchodu který se tratil(Na) v Spartské Minervy chrám(Na) štít sám zatknul jejž Sparťanům schvátil(Na) Mezi sloupovím zde lilií den když kvetl(Na) zděšen v štítě tom lid vítězná slova četl(Na) Božce Aristomenes(Na) který se Spartou v boji se střetl(Na) Jedním z oněch byl štít s kterým se vrátiti měl(Na) v lakedaimonský stan od nepřátelských střel(Na) vojín anebo na němž(Na) mrtev přinesen jistě být chtěl(Na) Ruka spartanská žel zpátky jej nepřinesla(Na) V bohů milosti zem hluboce věru klesla(Na) když s ním vloudil se vrah(Na) v město s popsaným potupou hesla(Na) Vrah li uprostřed nás zrádce mu stopu šlapal(Na) po níž vplížil se sem Úžas ten lid kol chápal(Na) Kněžka Archidaneia(Na) tají skloněna tváří zápal(Na) Sama nebyla sic zrádkyní svému kraji(Na) lásku v srdci však svém k Aristomenu hájí(Na) k sobě nezvala jej(Na) že však přijde k ní tušila v taji(Na) A již tuchou se chví na blízku že jí jest(Na) uzřít chtěla by jej stínem blízko svých cest(Na) zas jej bojí se spatřit(Na) s hněvem žehrajíc na jeho lest(Na) Pro ni zajisté již Orthiské božce zloupil(Na) panen mladičkých tlum s druhy když svými vstoupil(Na) mezi sváteční davy(Na) lup svůj tehdá krvavě koupil(Na) Ji však nezajal přec třeba se o to tak snažil(Na) a byť úskoků zdar podrobně v mysli zvážil(Na) přišel vražditi jen(Na) a plen vraždy jej neoblažil(Na) I to šílenství teď vyložit nebylo sobě(Na) štít proč krvavý klad v noci mrákotné době(Na) před chrám bohyně vážné(Na) leč že láskou tak umíral v mdlobě(Na) Vskutku Hrozivý ten milenec nenasycen(Na) ba snad nezdarem víc k odvaze řídké vznícen(Na) na krok stale jí byl(Na) chtě snad umříti snad být i chycen(Na) Pro ten truchlivý los Spartě jejž přinášel on(Na) jemu uspořit už mínila šílený shon(Na) sama dadouc se v plen(Na) aby zmírnila tisíců ston(Na) Pro tu útrpnost kol s těmi kdo mřeli v davu(Na) sama cítila hrot jaký rval Heleně slávu(Na) k štěstí neskytla jí též(Na) krásnou Kyprida postať a hlavu(Na) Sotva v Aigilu však Archidaneia panna(Na) zpět se vrátila tím neklidem k smrti štvána(Na) zde u Démétry v lukách(Na) aby zmizela nepoznána(Na) spíš však s úmyslem tím aby Aristomena(Na) marně chtícího zvuk slechnout kdes jejího jména(Na) či ji uchvátit v náruč(Na) v místa vzdálila nestřežená(Na) dále od shonů jež v Lakedaimonu prahly(Na) jej se zmocniti v kýs okamžik příznivý náhlý(Na) sotva s tuchou tou kněžka(Na) a s ní družky tu v chrám zas táhly(Na) k ohňům panenským kam žádný kdy nevešel muž(Na) s jeho postavou kdos vklouzl ve chrámu hluš(Na) v ženském zahalen rouše(Na) panen divných s ním vešla sem druž(Na) Tak byl smělý ten čin nezřít jej těžko že bylo(Na) všemi poznáno v ráz Aristomenovo dílo(Na) K nožům obětním sáhlas(Na) a hned k pochodním panen sílo(Na) On však nedbaje nic velekněžku v ráz jal(Na) s tváří údivu jí nejprv tak na blízku stál(Na) šťasten zatím co zazněl(Na) kol třesk příšerný chrámem a žal(Na) Rybkou svíjela se s rybáře chutí zas on(Na) stihal okem ten švih hladký pohybů sklon(Na) v rouších tlumený mírně(Na) Moh ji unésti v první hned shon(Na) avšak nepřišed snad loviti nevolnou robu(Na) nechtěl svévoli jen ukázat jí a zlobu(Na) nechtěl v náruč svou semknout(Na) její toliko úzkostnou mdlobu(Na) prahnul dychtivě přec setkat se s jejím zrakem(Na) jenž se odvracel kryt havraním brvy mrakem(Na) takže klesala proto(Na) s vlasem spuštěným ku dlažbě znakem(Na) Teprv nejvyšší strach přiměl ji očí světla(Na) vyslat v odpůrce tvář co však v tváři té četla(Na) div jí v náhradu dalo(Na) za tu nevoli jež se v ní střetla(Na) Muž jenž objetí chce takové skytnout ženě(Na) s okem hledícím v před nepodrobeným změně(Na) jež by s přímostí něžnost(Na) jemu urvala otevřeně(Na) v dar jí podává co bohům popřává slávu(Na) státi nezdolna tu v záplavě štěstí hlavu(Na) sama tvořiti též(Na) plodům těšit se ctěna být v davu(Na) Vpravdě skytal to vše Bez hněvu posléze tedy(Na) k němu vyslala zrak plamenný na výzvědy(Na) krásnou mužností zas(Na) vstříc ji překvapil obličej snědý(Na) čela vysoký pych nosu linie přímá(Na) v měkkých prsténcích vous hruď již do šíře vzdýmá(Na) síly divoký dech(Na) tvrdá paž co ji lehounce jímá(Na) a ten schmuřený zrak dolů se rozjasněn dívá(Na) cit kam pohlédne z něj vábí a laská a zhřívá(Na) Zévův obličej to(Na) který Thetidě na záslib kývá(Na) Však než s úsudkem ten dojem objat se moh(Na) hrozně bouřil už děs od všech prostoru ploch(Na) s krovů odražen zpět(Na) dral se sloupením přes mrtvol stoh(Na) Šatem nezviklým tlum rekových zamotán druhů(Na) vůdcem neštítěn svým obklíčen v panen kruhu(Na) jimž dal udatnost strach(Na) ven byl odrážen do slunných luhů(Na) Padlých rvoucích se ston do hloubi chrámu se dral(Na) těžkých vrátní kdy kov do závor zapadal(Na) v čas ten od zadu též(Na) meč zlý Messény vůdce rval(Na) a byl zhubil by jej protože Aristomena(Na) žádný nejímal zjev než těch dvou očí změna(Na) vážným údivem když(Na) bázeň byla z nich konečně zapuzena(Na) a byl zhubil by jej kdyby velekněžka(Na) rukou družce teď meč nebyla vyrvala ztěžka(Na) vzkřiknouc Zadržte rány(Na) vězněm tento už prostřed nás mešká(Na) Vskutku při smyslech teď Aristomenes žas(Na) jak mu zloupen byl meč s helmicí v jeden vše ráz(Na) jak moh zraněn být těžce(Na) jak druž zdeptána za krátký čas(Na) Dvacet pochodní kol nožů obětních dvacet(Na) k němu zvedalo se hotovo dobit jej skácet(Na) chrám už uzamčen byl(Na) naděj veškeru bylo mu ztrácet(Na) Ještě vzepnul se přec klesl však Spartanští muži(Na) hlučí před chrámem blíž odevšad třesk se druží(Na) množství Vydej ho křičí(Na) spolu do brány bušit se tuží(Na) Byl by lítostí mřel byl by umíral v hněvě(Na) kdyby chápati vše v tom byl nezvyklém zjevě(Na) Eiry dovedl pán(Na) ale zmaten zas pohlížel k děvě(Na) Příliš nezvyklý děj přetíná smyslů všech přízi(Na) Pojď Krátký ten zvuk v před jej chladný a cizí(Na) vyzval s jejího retu(Na) Za ní zkrvácen do sklepů mizí(Na) Ona kynula mu sklonil se Zavřela za ním(Na) dvéře železné jež s ostrým vrzaly lkaním(Na) Lidé křikla pak vně(Na) nyní vaší já pomstě jej chráním(Na) Sem i onamo kam Lakedaimon až sahá(Na) jezdci spějíce hned hlásejtež plni blaha(Na) Chytla Aristomena(Na) kněžka slabounká vězní vám vraha(Na) Krvelačného hned jásotu skřeky šílí(Na) řadou platanů dál žírnými nivami pílí(Na) dvorec do dálky dvorci(Na) netrpělivě novinu sdílí(Na) Zatím nadešla noc davů utichla váda(Na) jimiž pokud plál den hojněj vždy chvěla se lada(Na) zbyl jen platanů řad(Na) jich stín košatý v sloupení padá(Na) Zbyla nemnohá straž která tu popochází(Na) mezi sloupením kam se stínem stromů hází(Na) nebe měkkounký svit(Na) hvězd a měsíce na oblak hrázi(Na) Zbyl jen občasný třesk zbraně překládané(Na) a pak daleký hlas ticha jež nad moři vane(Na) němý na nebi dozvuk(Na) všaké vřavy kde rozhárané(Na) V tiché půlnoci tlum dívek před sklepy těmi(Na) kde dlel Messéňan kdes dole pod vlhkou zemí(Na) sedí ve chrámu šeři(Na) dveří u závor na stráži němý(Na) Z noci stoupajíc blíž Archidaneia bílá(Na) stěží viděna tu ke družkám hovořila(Na) hlas jen mluvil k nim její(Na) ji co záhada obestýlá(Na) Celým zástupem hle střežen tu raněný býk(Na) jemuž bolesti mráz v srdce i do očí vnik(Na) jej by shroucena v prachu(Na) nezved ani kdo prchni by vzkřik(Na) Sníte o vzdoru snad pouto a žalář jenž drtí(Na) Kéž by dožil jen dne nectní až porvou jej chrti(Na) kéž by našemu vzteku(Na) chytrý neušel předčasnou smrtí(Na) Proto pečliva mu vymývám ránu tmavou(Na) k vzdechům probouzím rty které pýchaly slávou(Na) stavím v žilách mu krev(Na) v srdci myšlenek potuchu hravou(Na) aby před lidem víc v mukách si veřejně stýskal(Na) smíru odplaty tak ve hněvu našem si získal(Na) v hněvu tisíců který(Na) z hanby zmožených dlouho tak tryskal(Na) Jděte na lůžko již snům se poddejte rády(Na) místo na stráži jest mým a ne vaším tady(Na) sama za vězně ručím(Na) lid až zítra se seskupí v řady(Na) Slyšte Nikomu víc nesvěřím o vězně péči(Na) Sama probdím už noc při jeho bezpečné léči(Na) stačíc více než dost(Na) když vzdech smrtelný jeho jest řečí(Na) Družky hovorem tím přesvědčila panna(Na) Rády odešly spát při první tuše rána(Na) která v hasnoucích hvězdách(Na) byla v nebi již znamenána(Na) Dozněl v sloupení krok Archidaneia vztáhla(Na) třikrát k závorám dlaň třikrát na dvéře sáhla(Na) sklepů podzemních třikrát(Na) ruce klesly jí ku bokům znáhla(Na) Když však po čtvrté zas k závorám vztahuje ruku(Na) praskly zlomeny vstříc v hrozivém krátkém hluku(Na) Eiry skalnaté rek(Na) s kněžkou hovoří ve hlase muku(Na) Hlas tvůj rozpoznal jsem nikoli mysl tvoji(Na) neb co v hrdých tvých slov slyšel jsem prudkém zdroji(Na) není dívčina mysl(Na) krutost s půvabem těžko se pojí(Na) V ráně stuhla mi krev péčí hebkých tvých dlaní(Na) Sevři můžeš li pěst která tu ránu zas raní(Na) nikdy Kypřanka víc(Na) život k štěstí ti neochrání(Na) Lásce nedáš li zkvést jíž už ti oka plál žeh(Na) již už zefyrný vzdech zhříval ti na ústech(Na) v níž se chvělas už u mne(Na) smysl života umře v tvých snech(Na) Silné závory zřím prolomils zotaviv síly(Na) mastí netřeba víc pro tvé zkypěné žíly(Na) meče žádáš li vezmi(Na) ten jejž záhyby roucha mi skryly(Na) Těmi chodbami pak na noční unikneš vzduch(Na) lehko probiješ vím stráže nemnohé kruh(Na) podál kynou ti lesy(Na) v mlhách přímoří pustinný pruh(Na) Čekáš nehybně Nač Abys nemařil doby(Na) mečem probij se hned mojí zde do útroby(Na) jinak v útěku tvém(Na) kořist moje tě neozdobí(Na) Neboť Spartance mně o přízni svojí tak šepceš(Na) Lidu svého jsem díl který ty biješ a depceš(Na) Či hřích kněžky tě láká(Na) na vše naše když vrháš se repceš(Na) K nářku matek a vdov k mroucích bolestem snad(Na) nad čím k únavě lkám od jitra po západ(Na) hanbu chystáš teď mou(Na) duchu z kterého děs vlá a chlad(Na) Však již ustup či zab v krvi mé mne jak jiné(Na) nedbej rozdílů víc muži jak Area kyne(Na) starý obyčej čiň(Na) místo opusť pak nehostinné(Na) Možno pravdu že máš chrám ten a široká země(Na) s vším co živo je tu nehostinno že ke mně(Na) jinak přízeň však tvoje(Na) v ústret napořád kyne mi jemně(Na) Ó jak děkuji ti Ne však za východ spasný(Na) k němu nespěchám ne ani za meč ten jasný(Na) po něm nesahám posud(Na) ale za východ lásky tvé krásný(Na) Já bych v končině té nebyl uváz jak v pasti(Na) kanec bláhový v léč dal jsem se svévolně másti(Na) tušiv jasno tvé duše(Na) při tvé představě v srdci svém slasti(Na) Proto pro tebe tak směšny mi nesnáze všady(Na) a jsem rozumný dost božky jež vede mne rady(Na) abych šetřil a cenil(Na) její v srdci svém dar plápol svůj neskrotný mladý(Na) V jiném nevážím víc cožkoli třeba mi činit(Na) lásky plamenný šleh nelze však rozumem stínit(Na) nezřím neznám než lásku(Na) z činů těch se pak nebudu vinit(Na) Do dne zrození pak dále zas od smrti chvil(Na) buďsi ve věčnu změn veškerých kýkoli cíl(Na) k lásce od mládí k stáří(Na) celý lidský čas vyhrazen zbyl(Na) S bázní nevěrou či s nadějí možno zřít(Na) v bohů neznámo kams s láskou však v život jen jít(Na) Dnu květ prchavý netknut(Na) láskou zpráchniví nerozvit(Na) Nechať číkoli to vinou že život je trudný(Na) mne krok netíží můj protože musí být bludný(Na) chci však v neznámo jít(Na) maje na srdci lásky šperk cudný(Na) Proto zříš teď mou tvář rovněž tak moji hruď(Na) a v ní nižádný stín tebe nezarmuť(Na) všecko pro tebe v lesku(Na) v chvějném nadšení všecko tam buď(Na) Ovšem nehřálas mne nikdy vřelou řečí(Na) rány hojilas však se špatně tajenou péčí(Na) meč mi nabízíš v dlaň(Na) zámky otvíráš v truchlé mé léči(Na) Lidu tvého jen vztek kdyby tvé smysly dráždil(Na) z ran svých krvácel bych až by se nashromáždil(Na) ráno národ tvůj v poutech(Na) by mne nalezl v poutech mne vraždil(Na) A já prchati mám tmou tam východ můj plá(Na) k lesům v přímoří pruh vlna kde tišinou vlá(Na) mám se probiti stráží(Na) minout místa kde čeká msta zlá(Na) Ó jak děkuji ti Vždyť je to láska ryzí(Na) hrdá v škrabošce své která jí přec tak je cizí(Na) Láska pálí ti ňadro(Na) v troudu přílišném skryta že mizí(Na) To li nedosti slov abys mi vzdala se celá(Na) Srdce netluče dost abys je neslyšela(Na) Dosti netluče tvoje(Na) abys ve zmatku netrpěla(Na) Přenes odpověď přec chladem zamčených retů(Na) či co rodit se má se křídly k těžkému vzletu(Na) zajít ve vazbě musí(Na) ve tmách v kamení v propastech světů(Na) Velkomyslnost jen zaplála z očí ti(Na) Pro ni nehodlal jsem kroky své stočiti(Na) v šero svatyně tvé(Na) naděj chloubou tvou počíti(Na) Promluv Opravdu již zšílel bych mukou touhy(Na) Zpátky myšlenky zlé Přec jen v lásky květ pouhý(Na) puknou zamčené sny tvé(Na) pro svit teplý a silný a dlouhý(Na) Ty to nemůžeš být jemuž mne Pěnorodá(Na) za choť určila strach před tebou nitro mi hlodá(Na) přec jen válečník jsi(Na) jemuž ze dlaně vykvetá škoda(Na) Kdybys pro vraždy plen zajat byl přišed ke mně(Na) nad tvým osudem já stála bych bez slechu němě(Na) že však pro lásku přišels(Na) dav se v nebezpeč celé kol země(Na) dobrou uznati chci vůli tvou vděkem splácím(Na) volnost dadouc ti zas rekům tvým tě vracím(Na) našim vrahům žel vraha(Na) oběť přílišnou pod níž se kácím(Na) Víc ti podávám tak než co by mohl ti přát(Na) nejposlednější kdos ve Spartě Nižádný snad(Na) jiný nemoh by totéž(Na) činit zrádcem se nechtě stát(Na) Nebo otcovský kraj srdci nejblíže kyne(Na) jím se k dobrotě vznést z lásky jež horoucí plyne(Na) prv ctít vlastní svou krev(Na) žádné dálavy mrákoty stinné(Na) Svůj kdo necení dům v kterém na nohy vstal(Na) před tím vyrůstá strach zrádcem že bude kdy dál(Na) všem neb dovedl zradit(Na) úsměv který ho nejlépe hřál(Na) Či to dobrý je duch na srdce otevřené(Na) jenž by každého chtěl přimknout však odežene(Na) napřed nejbližší bratry(Na) dobrých rodičů zapomene(Na) K lásce člověk li vzrost dlouho k ní nehledej kdes(Na) teprv místo a čas miluj blízkost hned dnes(Na) to co pospíchá nejblíž(Na) v náruč v náruč svou ku srdci vznes(Na) Vskutku nejlepší jest přirozenost pravá(Na) slepým každý je zrak kterému nedopřává(Na) ona šlehů svých světlých(Na) Vlast pak nejlíp nám k štěstí se vzdává(Na) V sídlech Borea prý korunky sněženek bílé(Na) sněžným závějím jsou věrny a pošetile(Na) k vedru Afriky netouží(Na) proto obstojí v kráse a síle(Na) Střízlík maličký v své hnízdečko nejradš se stají(Na) malá skrýška to sic hnízdo jak orli je mají(Na) víc by neskytlo jemu(Na) tepla bezpečí blažených bájí(Na) Proto nežádej víc abych zapomněla(Na) oči slzavých té vlasti jíž příkoří dělá(Na) ruka tvoje leč prchna(Na) ztrať se u Eiry svojí zcela(Na) Jistě máš li mne rád vyhovíš prosbě mojí(Na) že víc naproti nám nestaneš nikdy v boji(Na) život prohnaný k Sparty(Na) míru zasvětíš rány se zhojí(Na) Kněžko souhlasu a úcty u mne víc(Na) došlas nežli si mníš než ti to řekne má líc(Na) že tak drahým ti domov(Na) svatost v prsou ctíš stoupajíc(Na) Avšak hoden li dům rodný dětinné přízně(Na) citů nejkrasších vždy lásky přehojné sklizně(Na) tomu dostaň se krovu(Na) kde vše živo je z ústrku trýzně(Na) Otec na smrt li kdes štván v svém domě se brání(Na) vlkům loupežným jich útoky umdlenou dlaní(Na) v posled přemáhá s těží(Na) žízniv žízeň svou necítí ani(Na) v jeho zoufalství v tom syn li jej přistihne v čas(Na) láskou nejprudší štván v smečku tu vřítí se v ráz(Na) hrdla nedbaje svého(Na) hlasně křičí v něm svědomí hlas(Na) Sparty naduté syn pyšný však schopen Ii znát(Na) lásku slzavou jež bědné chce otčině dát(Na) vlastní potupu krev(Na) vlast by skryla jen ve slávy šat(Na) Sláva taková víc jesti než chlubivý cár(Na) jakým despoti chtí povznésti vlčí svůj spár(Na) vaši despoti jichžto(Na) srdce s vlky má stejný tvar(Na) Pro mou Messénu šat slávy oděvem buď(Na) by jím nahotu jen kryla a nikoli hrud(Na) vzpupnou pouze čest(Na) lidu volného Svět mne suď(Na) Nikdy na mysli nám nebyly spartské nivy(Na) pán jich lhostejný nám lhostejno koho živí(Na) jen když sami v svých dvorcích(Na) s medem jíme své vlastní skyvy(Na) To li údělem jest národu kterému stěží(Na) může slavit se jakých to pokladů střeží(Na) nikdy němůž pak pro ně(Na) lkát dost národ jenž ve prachu leží(Na) Srdcí upřímný smích veselým pod blankytem(Na) ať mých na horách tam věčným bude bytem(Na) proto bojuji jen(Na) věk svůj nejkrasší v boji lítém(Na) Vás li vraždíme dnes činíme to jen co žádá(Na) zvyklost pastevců již dravce honí až v lada(Na) dolů po stín hor(Na) když jim napadli bučící stáda(Na) Neboť Messéno má padneš li běda tobě(Na) Všecky radosti tvé v té by povadly době(Na) vrah tvůj když by tě zmohl(Na) Štěstí cizí je cizímu k zlobě(Na) Pak bys poznala ký v cizáku nepřítel jest(Na) Ty jež nezdávil by na jedy lapá a lest(Na) raby zmožené bije(Na) práva výkonem jest mu trest(Na) On svým zákonům spár nejraděj vyrůstat dává(Na) trestat záminkou jest vražditi kde si přává(Na) často v lačném svém vzteku(Na) odsune od tváře škrabošku práva(Na) Líp je nežíti radš v nijakém ústavy svazu(Na) tam kde pokoj a řád luští se mluvícím v skázu(Na) meče tasením z pochvy(Na) jenž se raduje švihu a rázu(Na) Lačně po štěstí Ó Messéno rval by ti z dlaní(Na) co můž surová pěst urvati bez ladu maní(Na) zlato otroky stáda(Na) ženy obilí vinice v stráni(Na) Vše bys musila dát lůno své rozestrouc v haně(Na) plna urážek a krve v nesčetné ráně(Na) vraha na hrudi za to(Na) že jsi na vlastním upadla láně(Na) A bled hrůzami tvůj lid by skláněl pak hlavu(Na) v službách ve kterých vděk nižádný nižádnou slávu(Na) získat nemoh by vždyť přec(Na) otrok věhlasný rab je jen v davu(Na) Vždyť přec nevolný rod zástup je nevolníků(Na) kyne otrokář jim tisíc zrádců tu v šiku(Na) jemu kloní svůj hřbet(Na) bratry hrdost svou sápají v mžiku(Na) Nikdy netoužil bych uprostřed rabů žít(Na) jimžto rozprášil vrah otčiny půvab a klid(Na) jak noc vidinu setře(Na) skot jsou který kdos ke pluhu chyt(Na) místo květů svých niv smrdutý obývá chlév(Na) provaz na krku jest živ ze přebraných plev(Na) líže surový bič(Na) nemře zaříznut cedí svou krev(Na) Takto upřímně děl Aristomenes co cítil(Na) ještě mluviti chtěl slova troud k vášni jej vznítil(Na) v tom však kolkolem kněžky(Na) modrý paprsek jitra svítil(Na) Ruce pozvedl k ní vlny vzbouřených citů(Na) více netepal hněv ztichly hned v hlubin skrytu(Na) východ s tušením slunce(Na) stoupal do zraků ze blankytu(Na) Z očí dívčiny však hrůza líhla se v spěch(Na) slzy prorvaly hráz nitra jich ve prstech(Na) kryjíc vláhu tu s hněvem(Na) k sobě samé dí tlumíc vzdech(Na) Běda dálnými tak sobě nás činí zem(Na) jiné každému nám právo vepsavši sem(Na) v duch jenž šetří co svato(Na) oba milujem vlasti své lem(Na) V právu oba jsme Věz nikdy že nemohu skráň(Na) na tvou položit hruď Běda že ve světě dlaň(Na) družku nemůže tisknout(Na) dvé jen práv že se nevejde naň(Na) Jaký věru to svět Jaké žití to hrůzné(Na) Jaká to vysoká ctnost pojmy když vraždí ji nuzné(Na) S bohem příteli můj(Na) trní sedralo růže vše luzné(Na) Prchá schodištěm výš prchá neví ni kudy(Na) její ssinalou tvář červánek přelétl rudý(Na) v skráních tepe jí krev(Na) mozkem příšery letí a bludy(Na) Běda netušíc kam v posled v honbě své děsné(Na) stane naproti zdi na chodbě úzké a těsné(Na) u zdi zastaví krok(Na) tiše na dlažbu studenou klesne(Na) Nyní nežli vzplá den u vchodu přemůže stráže(Na) ano přemůže je Herakles přej mu své páže(Na) Prchni poslední čas to(Na) prchni šílena do prázdna káže(Na) Jistě učiní tak Co mu jiného zbývá(Na) Aby přemohl stráž bohy k pomoci vzývá(Na) rukou sepiatou tlukouc(Na) nade skrání do tupého zdiva(Na) Potom pustinou v kraj bezpečný dospěje znovu(Na) odtud v Messénu svou Zdráv buď Ku tvému krovu(Na) se svou bezděčnou láskou(Na) zbloudit nemohu Zmírám v tom slovu(Na) Ano umírám v něm Vlasti vděk jsem sobě(Na) v těle ubila ach srdce své Smysly v mdlobě(Na) dlouho nemohou žít(Na) kořen urván Ii Spočinu v hrobě(Na) V bolu mrákotách tak Archidaneia snila(Na) avšak skutečnost zlá jinak se utvářila(Na) Neprch Aristomenes(Na) poutem Sparťan ho obestýlá(Na) Rozpial k dívčině dlaň chtěl ji dostihnout skokem(Na) v ráně černý však proud krve hnul se a tokem(Na) smutným na dlažbu trysk(Na) musil sednouti s mlhavým okem(Na) Tak jej nalezla stráž u závor puklých tam(Na) z mdloby vstavšího zas ve pěsti meče plam(Na) tak jej nalézá lid(Na) ráno zvědav jenž pospíchá v chrám(Na) Slyš trub zlověstný tÓn koní klopotný cval(Na) křiku nejasný hluk letící dál a dál(Na) pověst útěku temnou(Na) útkem strachu lid zapřádal(Na) Prchnul hlomozí dav pod sloupy chrámu se těsná(Na) hrůze z cesty jde v ráz radosti předtucha plesná(Na) pěst že jednou již jatá(Na) znovu bude je káceti běsná(Na) V bouři takové květ zrosený tuše vzchod(Na) slunce rozfouklý pýr mračen když klesá blíž vod(Na) vonné rozevře plátky(Na) šťasten vztýčí se nade brod(Na) Prchnul s terassy sem Archidaneia křičí(Na) štěstím zmámena svým špatně zoufalství líčí(Na) slovo krutým však dost(Na) očím zkoumavost slepotou ničí(Na) V tam ten utíká kraj volá lži své se směje(Na) již však drtící děs chladem ve tvář jí věje(Na) smysly znikají v temnu(Na) s ním když kněžek sbor ze chrámu spěje(Na) Zanech zoufalství dí Klytie neprch ti vrah(Na) pouto tíží jej zas krve mu lokajíc nach(Na) dobře dostřehlas jej(Na) šťastna skvěj se již ve slávy snách(Na) Soudce jehožto zrak neslepne slitováním(Na) čeká souditi jej svědkem v soud půjdeme za ním(Na) hekatomfonie(Na) trojí kteří jsme želeli lkáním(Na) Kněžka neslechla víc ani ten šílený křik(Na) na rtech tisíců když z roviny mrákotný šik(Na) s vrahem v Aigilu vtáhnul(Na) kde pod stromovím sadů znik(Na) Starci na trÓnech dlí vrásky zlověstné v čele(Na) trpkou přiřknuli smrt Aristomenu v stmělé(Na) lůno propasti bude(Na) vhozen zajde tam v nouzi a žele(Na) Takto rozhodl soud Eurytion teď král(Na) rukou zamávl hned chlubně mluvit se jal(Na) Ejhle Aristomene(Na) jaký osud jsi sobě vzal(Na) Vojín velký jsi byl Spartu nezdolals však(Na) velkým proti ní být nelze nikterak(Na) slávy proti ní urvat(Na) nelze a tys ctil slávy znak(Na) Žel že výtečný rek v tobě podlehl dnes(Na) a že nepřáno ti abys rekovně kles(Na) že však utracen budeš(Na) jako hnusný a nemocný pes(Na) Co ti povím však teď svědky třicet jen kmetů(Na) v taj i k svědectví mít lepší nemůžeš četu(Na) osud propad jsi svůj(Na) slyš a dobře se rozhodni v letu(Na) Spartě děkuješ jen vida posud zem(Na) květy zářící vzduch sálavý kolkolem(Na) v jehož modro se vpíjí(Na) bělost stavení břehů lem(Na) Spartě za přízeň touž udatnost zasvětiž svoji(Na) pro ni veliký zas chrabrostí skvěj se v boji(Na) nejen zachráníš život(Na) leč i slávu svou bohatství dvojí(Na) V takou úmluvu tak nemůže s nepřítelem(Na) každým vejít náš soud trudno jen že by s tvým tělem(Na) vzácný zahynul rek(Na) Na to Messéňan s hrdým čelem(Na) Kdybych příkrým ti snad slovem odvětil na to(Na) mněl bys v bědný můj duch mnoho že vzteku je sváto(Na) který stemňuje soudnost(Na) Klidně uvážím slova jak zlato(Na) Ceníš vojáka jen se svaly silnými ve mně(Na) Já se necením tím není vojenské plémě(Na) nic než pohroma nutná(Na) všemu živému uprostřed země(Na) Jet to násilí jen nevědouc ani dost málo(Na) pravdě sloužit li má neb zda z bezpráví vstalo(Na) hnus mu odpuštěn pak až(Na) pro zdar vskutku li umíralo(Na) Lid či svémocný král svatou li příčinou není(Na) v hrozný vyváben boj o statky kterých si cení(Na) duch jak opory nutné(Na) k sebeúctě a k zdraví v svém chtění(Na) bez té příčiny on vyjde li v zuřivou půtku(Na) vraždí krade to jen v obdivuhodném i skutku(Na) ani člověk ni zvíře(Na) bude obého horším v svém smutku(Na) Proto uchvátit zbraň s poctivou odvahou být(Na) při tom spravedliv jest příliš odvážný cit(Na) stokrát v neprávu zbudeš(Na) jednou jedinkrát můžeš jít(Na) A tu pochopíš pak že ti nezbylo volit(Na) nežli zlíbit si kal se hnusem nezápolit(Na) nebo zajíti radš(Na) nebo vítězný zhoubu tu skolit(Na) Práv li nemohu žít nač dál živořit nevím(Na) bídně dýchaje jen životem zakrslým levým(Na) Abych neumřel hnusem(Na) tož jak bojovník v posled se zjevím(Na) Tady posvátnost jen zastírá obličej reka(Na) jiným nemůž li být zápas li pouze jej čeká(Na) nic když nezbývá víc(Na) a když meč ten jej nepoleká(Na) Lidskost při dílech těch krvavých trůní dál(Na) v jeho útrobách přec nemusí hroutit se v žal(Na) hledat nemusí šat(Na) jenž by v hanbě ji zakrýval(Na) neboť krvavý meč v nelidskost bije a hanu(Na) jež by Tartaru tmám uvolnit žádaly bránu(Na) Štírů plamenné srdce(Na) právem krvavou přijímá ránu(Na) Krev ta nestříká výš na toho kdo v ní kalí(Na) dobrou čackou svou zbroj ze bláta vyrostla li(Na) zase v bláto jen stříká(Na) špína ve špíně jen se valí(Na) Proč vše pověděl jsem Abych přesvědčil vás(Na) již se snažíte mít soudců tvářnost a ráz(Na) že ctím svobodu jen(Na) mužnost pravdivý práva hlas(Na) Prostý pastvec jsem já který vlka jsem bil(Na) když mi napadal brav jinak tiše jsem žil(Na) tamo na horách svých(Na) klid můj nejlíp mi lahodil(Na) V Spartu vaši jsem zřel s modrých v oblaků hor(Na) jako ve vábný zjev něžností kochaje zor(Na) vrchů zelených vodstva(Na) v němžto zoří plál malebný spor(Na) Stejně Sparťanu já jako Messéňanu(Na) byl bych poskytl sýr s chlebem a víno v stanu(Na) šat jenž člověka liší(Na) nechav nevšímnut hříčku to vanu(Na) Ale svým jsem být chtěl svobodným ve všem chtění(Na) Tu jste přišli k nám vy lakotou zaníceni(Na) stáda chtěli jste mít(Na) pole otroky k urážení(Na) Zlému nebránit zdaž v tom se šlechetnost budí(Na) míti vrahovu pěst na vlastní skácené hrudi(Na) volat do syta bij mne(Na) dost mi tebe že hřích jen studí(Na) Ctnost jež povznáší se nad život o mnoho výš(Na) v pravdě opouští jej Bít se pro ni je tíž(Na) nežli umírat pro ni(Na) před zlem ustoupit ve stínů říš(Na) Ctnost jen potud je ctnost pokud uchráněn(Na) pro ni bojuje lid sama je o sobě sen(Na) větvím pučícím teprv(Na) život podává vzdorný kmen(Na) Lid pak svobodu měj brázdy své vlastní měj(Na) jinak nemohu já sobě představit jej(Na) jinak nedomřiv z hanby(Na) nebo pro čest svou umírej(Na) než by národem byl zvrhlých slabochů pouze(Na) silných ke studu své potupy lhářů své nouze(Na) zrádců protože všeho(Na) schopen domov kdo oželel v touze(Na) Bít se pro domov svůj musím když ohrožen byl(Na) pro vlast ztracený meč když jsem nabrousil(Na) dobře znal jsem že jest(Na) ona jediná obrany cíl(Na) Že jste soudcové snad žertem zkoušet mne chtěli(Na) zdaž bych naproti ní obrátil meč kdy skvělý(Na) však jsem zajatec váš(Na) byste vtipně mně uráželi(Na) Neboť na návrh já takový vážný vskutku(Na) jednou zbraní bych žel opřít se mohl teď v smutku(Na) slinou v zlolajnou tvář(Na) bych já vrhl se v nerovnou půtku(Na) Takto promlouval on Aristomenes v spěchu(Na) stále rostoucím neb kolkolem k jeho slechu(Na) neklid hrozivý rostl(Na) vlna s bouří jež s družena v echu(Na) Agis posměšný teď k Eurytionu králi(Na) soudruh královský děl Hromné zasloužíš chvály(Na) žes dal Eiřanu mluvit(Na) jak je v právu svém o vlast svou dbalý(Na) A my nezvyklou tou hladkostí slov jsme hluši(Na) k pýše Spartanské v ráz pěsti jež dlouho nás kruší(Na) budeme divit se v posled(Na) chmuru stírat jež vstříc nám se smuší(Na) Chloubou opravdu víc slyne Messéňan ten(Na) věhlas válečný když došel mu zaskočen(Na) síla dohasla jemu(Na) ještě chlouby mu dým z plic jde ven(Na) Ostatní zdeptali už Lakedaimonští v něm(Na) pýše jediné ty králi dráti se sem(Na) ve sluch popřáváš soudců(Na) pýše zuřící pod nožem(Na) K jeho uctění též tedy pozvednu hlas(Na) v propast skalnatou být uvržen zaslouží v ráz(Na) On však rekem že vzácným(Na) leť tam oblečen ve zbroje jas(Na) Pěkné holenky měj kolen by nezdrásal sobě(Na) jeho statečná hruď skvěj se v pancíře zdobě(Na) štít i helmici vezmiž(Na) Hlad jej leda pak sklátí tam v mdlobě(Na) neboť do lůna skal vítězně nezraněn spadne(Na) V každém zápasu když vítězství jemu jest snadné(Na) jestli nad hladem ještě(Na) vyzrá pro skráně laury měj vnadné(Na) Mezi sloupením kol zabouřil rozmarný smích(Na) dlouho tlumený vztek soudcům ve srdcích(Na) studu pozbaven vzkypěl(Na) kypěl do syta v úšklebcích(Na) Taký otravný blín v záhonech citů kde vyrůstá(Na) Agis nemusil mít svoje královská ústa(Na) by jej poslechl dav(Na) v pravdě hana tu postačí pustá(Na) V brni rezavou stráž oblékla Aristomena(Na) Hotov bez hanby mřít v hanbě když přece sténá(Na) soupeř poctivý ovšem(Na) lidu velmoc tím doceněna(Na) Štíty černavých skal paliur trnitý střeží(Na) rokle divé tu jsou v hloubku bradla se ježí(Na) nad tmou závratnou modrý(Na) rána obláček v rovině leží(Na) Jako krouživý vír ve pěnách orel se stáčí(Na) v modru nad turní tou bleskem v úkryt v dol kvačí(Na) prostřed paprsků znaje(Na) sám jen co ta tiš v hlubinách značí(Na) Tisíc životů tam lidský odhodil soud(Na) šťastny ony jsou v tom že tam dopadnout(Na) jen jak mrtvoly mohou(Na) Velký lidu sem tíhne dnes proud(Na) v pestrých oděvech svých třpytajíc zbrojí sterou(Na) vlna valí se výš po skalách davy se derou(Na) k stínům prohlubní křičí(Na) do trub dují se o místa perou(Na) HÓra sotva že však jediná Slunce vůz k výši(Na) trochu vyvedla již k nížin zas drobounké tiši(Na) mizí nazpátek vidmo(Na) davů rozváto do dvorů chýší(Na) Balvan živoucí kýs nad slují příšernou teď(Na) zdvih se jediný jen volaje v jícnu šeď(Na) hlasně Aristomena(Na) však jen ohlasů probudil změť(Na) Obrů hlomozný smích z rokle prostranné chladné(Na) tupil soucitu prost Archidaneiu ta padne(Na) zase zvedá se křičí(Na) kromě ozvuků znamení žádné(Na) Naděj poslední že pancéřem oděn snad rek(Na) přece dopad tam živ propuká v smíchu jek(Na) drsný nad sebou samou(Na) před tou hlubinou skalisek(Na) Skonal jásalo tu k srdci zmámené dítě(Na) Přece volno jsi zas srdce mé pukla hbitě(Na) rána zdlouhavá krev až(Na) vyjde tišiny obváží tě(Na) Kněžka mluvila tak první a druhý den(Na) třetí tichla ta řeč k hrudi nakloněn(Na) vadnul obličej sinný(Na) slzou nad bláto rozbrázděn(Na) Družným dívčinám ten dal se vysvětlit smutek(Na) pravdou jedině tou pro kterou tolik půtek(Na) nesla nevědouc dlouho(Na) které bohyně byl by to skutek(Na) Až když sama se dál musila s rozpaky skrývat(Na) až když nemohlo nic v tuchách jiného zbývat(Na) s pláčem bolesti pozdní(Na) slovem pravdivým počala vzývat(Na) Jak jste zajaly mne nezmožitelné voje(Na) jak jste zdusaly mne prostřed hrdého boje(Na) lásky bolesti Teď zde(Na) vizte krve mé horké zdroje(Na) Již tě nemohu víc bránit se Podléhám zbita(Na) Žít a povstat zas jaký to osud mne vítá(Na) Žít Ii neznala jsem(Na) umru silná však nerozpačita(Na) V horách Messénských kam slunce zapadat chvátá(Na) Eiry ve větru hrad modrý záplava zlatá(Na) hledá s cimbuří stíny(Na) dolů shazujíc na bradla vzpiatá(Na) Bránu zavíral teď strážce při sledním svitu(Na) dívka zvedla se v tom na skály závratném štítu(Na) Strážče nezavři dřív(Na) pokud nevkročím do hradeb skrytu(Na) Vděčný bude ti kraj budu li zachycena(Na) hradbou nepřátel svých třeba jen pouhá jsem žena(Na) moje ruce tu lap(Na) neb vám zabily Aristomena(Na) Bědná dívčina tak beze smyslů lkala(Na) Ostří smrtného si celou duší přála(Na) aby lásku i bolest(Na) i vše vědomí pochovala(Na) Neb zda mrtvému lze pozdní lásku dát(Na) Možno obměkčit jej by ji měl znovu rád(Na) když mu svatební vínek(Na) podá do rukou přes hrobu chlad(Na) V černých mrákotách skal sražen v mrtvol změť(Na) ležel bez hnutí tak Aristomenes teď(Na) jako pohádka dne(Na) nad ním v rokli se snášela šeď(Na) Noc li byla či den těžko věru říc(Na) když se zvedla mu dlaň na kostry hmatajíc(Na) procit posléz však slunce(Na) slunce zářného neviděl víc(Na) Sen ač těžký to snil přece omlazen vstal(Na) v brni rozbité přec zachován každý sval(Na) kořen léčivý rány(Na) zatím přece byl zavíral(Na) V srdci naděj mu zas květem zeleným kvetla(Na) ale zoufalost hned korunky její smetla(Na) neb v tom doupěti země(Na) cesty nebylo ani dost světla(Na) V kostí hnilobu jen občas přilétla shora(Na) krůpěj odněkud mdlá z hloubky ozvěna sporá(Na) vzdechem přelétla prostor(Na) nikde východu neměla hora(Na) Krápník převislý tu v příkrov opřel se stěn(Na) nohy jícen zas táh rokle naplněn(Na) slizem podvodným zkoumal(Na) rek to stakráte den co den(Na) Marno nevyjde víc vrátí se v neznámou šíř(Na) smysly selhou mu v sled duch jak poslední pýř(Na) klesne nedočká času(Na) dnů jenž obsáhne tré neb čtyř(Na) Hlad a dřímota v sled mlhou smysly mu matou(Na) vláhu sliznatou on líže kruší ji patou(Na) s mukou zoufalství jemu(Na) krásná šílenství vidma se matou(Na) Válčí ve Spartě kol padají mečem vrazi(Na) v klubku svíjejí se smotáni jako plazi(Na) jásot Messény zní(Na) vavřín se zdí mu národ hází(Na) Nikým nestřežen tam nepřítel ujít chce davem(Na) krok to tichoučký tak jako když nade splavem(Na) pstruh se vymrští zas(Na) tam to zaniklo v koutě pravém(Na) Mozku třeštíš li tak Naposled ve plamen vzplála(Na) soudnost zamžená teď vskutku tamo to skála(Na) živý opáčí zvuk(Na) jakás kostra kde uhnívala(Na) A když vytřeštil zrak zásvitu hledaje v tmách(Na) liška ryšavá hle která vzbouzela strach(Na) lup v něm hledala živý(Na) mžikem odhodlán ruku k ní vztáh(Na) V srsti zježené v ráz chopil ji stiskl chřtán(Na) dravý nadarmo zub cenil se rozhněván(Na) nohy marně se pnuly(Na) štěkot do všech se rozléhal stran(Na) Dlouho v propastech tak měřilo sílu a vztek(Na) zvíře s člověkem v sled umdleno na útěk(Na) dát se snažilo za ním(Na) tmou se Messéňan po skalách vlek(Na) Divnou roklinou spěl naposled sbíraje vzruch(Na) zvíře neslo jej spíš když tu modravý vzduch(Na) v listí zeleném spatřil(Na) srdce vzplesalo z nadějí tuch(Na) Paprsk slunce mu šleh v oči je oslepiv směle(Na) Větve chytil se rek zvíře v tom vyrvouc se cele(Na) zniklo za strání soupeř(Na) nyní dobroděj v hodině skvělé(Na) Slunce radostný ty života nositeli(Na) touho žíznivá těm kdo již tě okoušeli(Na) vpij se do mé zas hrudi(Na) jako v živoucí vesmír svůj celý(Na) Znovu veškerý stín vypuď ze mdloby mojí(Na) prodchni srdce i leb napoj mne nebeský zdroji(Na) mrtvý narozen dvakrát(Na) žít zas před tvým se zázrakem strojí(Na) Nechať kýkoli svit v jiných životech vládne(Na) v těchto kamkoli pláš tys jen kouzlo vše vnadné(Na) okruh čarovný zkad se(Na) vymknout nemůže žití žádné(Na) Rozlej ohnivý svůj balsám v sesláblé údy(Na) úsměv rozhosti svůj přes čela studené trudy(Na) k síle života plaň mi(Na) zase ve krvi ohni ty rudý(Na) Znovu uvítal tak Messéňan života svit(Na) Plodem ovocným živ noční temnotou skryt(Na) dospěl oplakán v Eiru(Na) zděšen vida jej bál se ves lid(Na) Tamo kněžice jest Archidaneia jata(Na) Semny ušknutím svým hnaly ji do tenata(Na) msty neb Aristomena(Na) přec že zničila doznávat chvátá(Na) Sobě naproti hned mžikem stanuli oba(Na) muž i dívčina ta Trpkého úsměvu zdoba(Na) ústa sepiala jemu(Na) její zornici kalila mdloba(Na) V ráně stuhla mi krev péčí hebkých tvých dlaní(Na) sevři můžeš li pěst která tu ránu zas raní(Na) nikdy Kypřanka víc(Na) život k štěstí ti nezachrání(Na) Sotva dořekl tak nohy mu líbala v strachu(Na) mnohá zvedla se pěst hotova ubit ji v prachu(Na) on ji pozvedl k sobě(Na) jako pírečko v divokém vzmachu(Na) k prsům přitisk ji hned z hloubky jež oddychly švarně(Na) všem kdož pochopit pak všecko to dychtili marně(Na) zvolal Aristomenes(Na) šťasten vrátil se zvítěziv zdárně(Na)