KVĚT V KAMENÍ

Beneš Grünwald

Jak jsi se, květe můj, vzal v tom kamení? Těch pustin dokola něha tvá nezmění! K smrti až je mi líto tvých úporných kořenů, nadějí nevěrných v snaživém pupenu. Popatř jen: jsem tu tak docela sám, bohatství všecko ve vzdušných přeludech mám. A když je trávíš se mnou, doufáš v ně silněji; proč jsi jen svěřila skále svěží svou naději? Nadejde noc má i tobě, zchlípíš křehký svůj květ pod tíhou slz, až nedají více se udržet. Ještě však neustanu mysliti na úsvit, pro tebe, třeba už nakrátko, chtěl bych přece jej mít! Můj první pohled je k tobě, co ty všemu říkáš jen: nejspíš tvůj rozkvět mi udá předzvěst na krásný den.

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

164. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hodiny s kukačkou. (Bohuslav Květ)
  2. POZDRAVY LESŮM. (Karel Skřivan)
  3. Ve květu. (František Serafínský Procházka)
  4. Smutná láska. (Bohdan Kaminský)
  5. XIV. Když z večera klečím Ti u nohou, (Karel Mašek)
  6. XIX. Zůstaň u mne přes noc, věru, (Adolf Heyduk)
  7. Krajky. (Antonín Klášterský)
  8. V CIZINĚ. (Irma Geisslová)
  9. Různé žití. (Adolf Heyduk)
  10. Mráček. (Eliška Krásnohorská)