Rozplynutí.

Beneš Grünwald

Viz, nadešla už noc, a stín se v stínu hrouží, a pozdním červánkem se hvězda dere v před: v mé skloň se objetí, má duše po tvé touží, nech srdce na srdci a na rtu dlíti ret. Ó, jedno vědomí mi na mé dráze chudé cit vdechlo blažený: že tobě drahým jsem! To s dojmem posledním v mé duši ještě zbude, a oživnu-li, kdes, mým prvním bude snem. Všakť bude jednou den, kdy umřeme v tom citu, jak usínáme v něm dnes ke snům libým tak: leč až se dočkáme kdys ranního zas třpytu, tím citem pěstěným se znovu najdem pak.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

321. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Modlitba. (Julius Alois Koráb)
  2. VII. Já bděl jsem dlouho v noci sám a sám. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Krásný večer. (Stanislav Mráz)
  4. Když srdce mé se rudé večer zasní, (Adolf Racek)
  5. HVĚZDÁM! (Jaroslav Vrchlický)
  6. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  7. SLOKY. (František Kvapil)
  8. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  9. Fanfáry ku požáru. (Otto Gulon)
  10. Nikdy víc. (Adolf Heyduk)