Píseň blázna ze staré tragedie.
Hoj, rozum za dva moudří páni měli
– ó králi můj, my budem se jim smát! –
a tvému bláznu sluchu odepřeli,
že pro ně sprostý, myslili si snad.
Tvůj blázen, kmochu, ten jim dobře radil:
Ó milí páni, kupte čapku moji,
by mozek váš se v noci nenachladil,
za bečku zlata čapka blázna stojí –
ó králi můj, dnes budem se jim smát!
A milí páni čapku nekoupili
– ó králi můj, my budeme se smát –
– a rozumy si schvalně zastudili,
– a blázen tvůj – ten zdráv je napořád.
Že pohrdli mnou, klatbu slal jsem na ně:
ten svět za pole vážné měli snahy
a tvářili se k tomu odhodlaně:
slyš, Pravdu v hrad ti chtěli uvést záhy! –
Teď teprv, králi, budeme se smát!
Tak o Pravdu když pečovali snažně,
– ó králi, slyš, jak nemáme se smát? –
tys vykřiknul: Jak? Myslíte to vážně?
A hlavy jejich spočítal tvůj kat.
Jen rolničku s mé čapky měli míti,
ten šibolet jim přinést mohl spásu!
Na svého blázna milostiv chtěj zříti
a aspoň jeho nechtěj zříc se hlasu,
bys, kdy si zlíbíš, moh se smát.
V říjnu 93.
65