I. Noc plná snů se nad kraj snesla měkká,

Jaroslav Havlíček

I.
Noc plná snů se nad kraj snesla měkká, Noc plná snů se nad kraj snesla měkká,
jenž znaven stichl skrčen ve prachu, kde bahnem černým vinula se řeka jak omámena z jeho zápachu. Mlčícím krajem táhla se tak líně – jak dlouhé dny, kdy prší od rána, a na březích, tam v rozmočené hlíně vyzáblá koupala se Morana. Do kalu nořila své tenké údy, hřbet suchý tiskla v bahno kouřící, jež v puchu vlhkém valilo se tudy z továrny v spící kraje bouřící. K budovám jejím dívala se tiše, v nichž stroje temné v šero hřímaly – a pak si zašla ve špinavé chýše, kde otroci těch strojů dřímali. 30 Nad jejich těla skláněla se spící, je špínou věčné bídy smáčela, hltala vzdechy na retech jim lpící a ryla nehtem vrásky do čela. 31

Kniha Smutné chvíle (1902)
Autor Jaroslav Havlíček