I. Noc plná snů se nad kraj snesla měkká,

Jaroslav Havlíček

I.
Noc plná snů se nad kraj snesla měkká, Noc plná snů se nad kraj snesla měkká,
 jenž znaven stichl skrčen ve prachu, kde bahnem černým vinula se řeka jak omámena z jeho zápachu. Mlčícím krajem táhla se tak líně – jak dlouhé dny, kdy prší od rána, a na březích, tam v rozmočené hlíně vyzáblá koupala se Morana. Do kalu nořila své tenké údy, hřbet suchý tiskla v bahno kouřící, jež v puchu vlhkém valilo se tudy z továrny v spící kraje bouřící. K budovám jejím dívala se tiše, v nichž stroje temné v šero hřímaly – a pak si zašla ve špinavé chýše, kde otroci těch strojů dřímali. 30 Nad jejich těla skláněla se spící, je špínou věčné bídy smáčela, hltala vzdechy na retech jim lpící a ryla nehtem vrásky do čela. 31
Básně v knize Smutné chvíle:
  1. I. A přijdou zase dnes. Když odcházely včera,
  2. II. Dnes celou noc jsem slyšel bíti zvony –
  3. III. Zase nás potkají ti staří naši známí,
  4. IV. Náhle jsem se probudil. Srdce moje burácelo,
  5. V. Dnes ráno u lože mi touha stanula
  6. VI. Čekal jsem, že mi vykvetou růže
  7. VII. Tak zima je mi u srdce a přece jaro již tu voní –
  8. VIII. Smálo se slunce v omládlém parku,
  9. IX. I sny mi prchly do daleka
  10. X. Kdy přijde z daleka to štěstí mého mládí –
  11. XI. Je mlčet nejlíp. K čemu svoji bolest
  12. SITUACE.
  13. HOSPODÁŘSTVÍ.
  14. DNEŠEK.
  15. l. Hahahahá – a bodejť – jsem opilý!
  16. II. Můj mozek chorobný se shnilou zase krví
  17. III. Zas’ víc než jindy cítím svoji impotenci,
  18. IV. Ta vůně jara přilétla v mou duši tiše tak a měkce
  19. DIEM PERDIDI.
  20. RÁNO.
  21. OLŠE.
  22. V PARKU.
  23. I. Noc plná snů se nad kraj snesla měkká,
  24. II. Blesk slunce zářivý kles’ v mlhy večerní
  25. III. Nad hřbitov zmlklý soumrak šerý pad’,
  26. V LOMECH.
  27. ČLOVĚK.
  28. KONEC –
  29. MUMIE.
  30. OSUD.
  31. STARÁ ALEJ.
  32. VEČER. –
  33. I. Vzduch těžký visí nad krajem
  34. II. Stajená hudba dávno mrtvých duší,
  35. III. Branami odešli již pohřebníci,