IV. Ta vůně jara přilétla v mou duši tiše tak a měkce

Jaroslav Havlíček

IV.
Ta vůně jara přilétla v mou duši tiše tak a měkce
Ta vůně jara přilétla v mou duši tiše tak a měkce
a všechny kouty provála, jak po nemoci desinfekce.
Vzduch těžkýtěžký, dusný schladila a zmdlený mozek vyprala mi – ten alkoholem prosáklý a nabubřelý mozek flámy. A zaplavila nitro mé svým parfumem, v němž všechno mizí – mně bylo lehce – ale přec mi byla pravá radost cizí. Mé srdce přec’ jen passivním zůstalo na ty jarní výzvy – Snad agonie nechaly v mé duši příliš velké jizvy.