I. A přijdou zase dnes. Když odcházely včera,

Jaroslav Havlíček

I.
A přijdou zase dnes. Když odcházely včera,
A přijdou zase dnes. Když odcházely včera,
úsměvem zamženým mi pověděly o tom.
A přijdou zase dnes. Ah! dlouho do večera a dříve nepřijdou – nene, tuším to – až potom. Až všechno utichne i v černých věžích zvony, jež do tmy houstnoucí jak poraněné hučí, pak v oknech setmělých se objeví zas ony – Oh! přijdou – přijdou, vím a duši moji zmučí. 5