II. Blesk slunce zářivý kles’ v mlhy večerní

Jaroslav Havlíček

II.
Blesk slunce zářivý kles’ v mlhy večerní
Blesk slunce zářivý kles’ v mlhy večerní
a v teskné mlčení kraj pohroužil se tichytichý a rubáš chladivý, jímž lesy dýchaly, pomalu snášel se na doorané líchy.
Vzduch těžký, dusivý,dusivý se větry nadouval, jež z tmavých obzorů sem zalétaly svěžísvěží, a tiché zvonění se snivě vlnilo sem z dálek modravých a ze vzdálených věží. A bílé na cestě v tom kraji smutnícím stál člověk shrbený se strhanými rysy, pot s čela stíral si a dlouhým pohledem se dívaldíval, červánky jak na obzoru visí – 32