MUMIE.

Jaroslav Havlíček

MUMIE.
Tak tedy, kníže, přede mnou tu ležíš v klenuté kobce, věčná tma kde sídlí, s níž jen má svíce zoufalý boj svádí v tom koutě vlhkém, kde teď stíny zřídly. Hermelín setlel na tvých žlutých hnátech, kde plíseň nyní zelenavá bují – a na tvé lebce lidem kostelníci jen zachovalé ucho ukazují. Na tučné tváře vážnou berou masku, že tajemného vědět cos’ se zdajízdají, a tichým hlasem o tvé, kníže, slávě vylhané báje drze povídají. O dávných bojích, o tvé slavné smrti, (nad lží svou žasnou často sami v duchu)duchu), a když již neví, co by ještě řekli, tu zmíní se o zachovalém uchu. 39 Tak tebe, kníže, pro to líné tělo, jež ve tmě se tu poloshnilé válí, teď aspoň vypasení kostelníci (když nikdo jiný!) za zpropitné chválí. 40
Básně v knize Smutné chvíle:
  1. I. A přijdou zase dnes. Když odcházely včera,
  2. II. Dnes celou noc jsem slyšel bíti zvony –
  3. III. Zase nás potkají ti staří naši známí,
  4. IV. Náhle jsem se probudil. Srdce moje burácelo,
  5. V. Dnes ráno u lože mi touha stanula
  6. VI. Čekal jsem, že mi vykvetou růže
  7. VII. Tak zima je mi u srdce a přece jaro již tu voní –
  8. VIII. Smálo se slunce v omládlém parku,
  9. IX. I sny mi prchly do daleka
  10. X. Kdy přijde z daleka to štěstí mého mládí –
  11. XI. Je mlčet nejlíp. K čemu svoji bolest
  12. SITUACE.
  13. HOSPODÁŘSTVÍ.
  14. DNEŠEK.
  15. l. Hahahahá – a bodejť – jsem opilý!
  16. II. Můj mozek chorobný se shnilou zase krví
  17. III. Zas’ víc než jindy cítím svoji impotenci,
  18. IV. Ta vůně jara přilétla v mou duši tiše tak a měkce
  19. DIEM PERDIDI.
  20. RÁNO.
  21. OLŠE.
  22. V PARKU.
  23. I. Noc plná snů se nad kraj snesla měkká,
  24. II. Blesk slunce zářivý kles’ v mlhy večerní
  25. III. Nad hřbitov zmlklý soumrak šerý pad’,
  26. V LOMECH.
  27. ČLOVĚK.
  28. KONEC –
  29. MUMIE.
  30. OSUD.
  31. STARÁ ALEJ.
  32. VEČER. –
  33. I. Vzduch těžký visí nad krajem
  34. II. Stajená hudba dávno mrtvých duší,
  35. III. Branami odešli již pohřebníci,