I. Vzduch těžký visí nad krajem

Jaroslav Havlíček

I.
Vzduch těžký visí nad krajem
Vzduch těžký visí nad krajem
svíravým smutkem prosycený – již stichly vzlyky dušené a přehrály se divé scény,
kadidla vonná uhasla, dým voskovic již zmizel kdesi – jenom ten smutek tajemný pryč z hrobů neprch’ v dálné lesy. Dál se tu plazí po trávě, kde stíny bledé již se dlouží, na stromech visí, na křížích a po pěšinách dál se plouží. Vlhkotou chladnou ze hrobů, v nichž hnijí srdce chudýchchudých, stoupástoupá, a jak tu vánek zavane, se v mlze šedé tiše houpá. 44