Jaro zavítalo – radosti s ním,
Jaro zavítalo – radosti s ním,
po žalostech však přece zůstává stín,
slunéčko zahřeje opět naši hruď,
protož vytrvej a své lásce věren buď.
Krásou vše doplní barevný květ
a vůni jeho citu pozná svět,
v každém kvítku jest tajné přání,
o němž mnohý jistě nemá zdání.
Vše co ve světě,světě přeje si přátelství,
snaží se zjeviti i tvoje radosti,
tak i ten květ cítí žití své
a touží ti sděliti, zač prosí srdce tvé.
Nemožno bránit se tomuto tajemství,
vždyť kvítka mírní i mnohé žalosti,
s květy hleď vždy dobře zacházet,
láskou k nim a citem nech se provázet.
3
Jest to dar od Boha, přírody Stvořitele,
pročež vzpomenout mají její škoditelé,
že s mohyly jejich každý květ odpadne,
když necit pro květ v srdci jim zůstane.
Doufám, když zrak první květ vidí,
že touhy své mladistvé z duše mu sdělí,
by splněné vzešly doby lásky,
pro niž odhodlán v odvážné sázky.
A když tvé pochopení duše ucítí,
jemné city jistě v sobě roznítí,
pak nevěstí tobě svět zklamání
a dospěješ v nitru k poznání,
že život tvůj květu se podobá,
který dnes krásný, zítra v zkázu upadá,
touhy nesplněny – po všem veta,
toť poslední květ tohoto světa.
4