Jaro zavítalo – radosti s ním,

Fanča Knauerova

Jaro zavítalo – radosti s ním, Jaro zavítalo – radosti s ním,
po žalostech však přece zůstává stín, slunéčko zahřeje opět naši hruď, protož vytrvej a své lásce věren buď.
Krásou vše doplní barevný květ a vůni jeho citu pozná svět, v každém kvítku jest tajné přání, o němž mnohý jistě nemá zdání. Vše co ve světě,světě přeje si přátelství, snaží se zjeviti i tvoje radosti, tak i ten květ cítí žití své a touží ti sděliti, zač prosí srdce tvé. Nemožno bránit se tomuto tajemství, vždyť kvítka mírní i mnohé žalosti, s květy hleď vždy dobře zacházet, láskou k nim a citem nech se provázet. 3 Jest to dar od Boha, přírody Stvořitele, pročež vzpomenout mají její škoditelé, že s mohyly jejich každý květ odpadne, když necit pro květ v srdci jim zůstane. Doufám, když zrak první květ vidí, že touhy své mladistvé z duše mu sdělí, by splněné vzešly doby lásky, pro niž odhodlán v odvážné sázky. A když tvé pochopení duše ucítí, jemné city jistě v sobě roznítí, pak nevěstí tobě svět zklamání a dospěješ v nitru k poznání, že život tvůj květu se podobá, který dnes krásný, zítra v zkázu upadá, touhy nesplněny – po všem veta, toť poslední květ tohoto světa. 4