Lilie.
Skromnost a nevinnost poznávám v tobě,
má duše oddána ti v každé době,
něžnost tvých citů vábí mne
jen k tobě, vždyť s tebou život šťastný jedině.
Rozkošná vůně z krásy tvé plyne,
nevinnost ruměnce s tváří zas kyne,
čistotou v nitru nasycen tvůj dech,
z rtíků tvých k oblakům spěchá sladinký vzdech.
Zač stál by můj život bez pohledu tvého?
a jak vůbec žíti bez něho?
Od tebe odcházet, pak boj v srdci mám,
a ty noci bezesné již též dobře znám.
Na svá lichotivá slova pohlédni jen zpět,
zdali tě nemýlí ten krásný květ,
pozor dej, dle kabátu nepoznáš duši
a zdali ti nevěrností manželství nepřeruší.
21
Často zrak člověka vysoko hledí,
co ale v nitru jest, láska nevidí
a krása, když uvadne jako květ lilie,
v nerovném manželství špatná harmonie.
Dokud květ lilie čistý a krásný
i vůně když zůstává, – však důkaz jasný,
že krátký jen čas ceníš její vlastnosti,
načež vše změní se v nicotnosti.
Lilie hlásá čistotu nevinnou,
ctnost to, nad jiné ctnosti jedinou,
čistota s láskou osladí stín života
a oblaží tě tehdy spokojeností jistota.